Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tolik chtěl žít, milovat a mít své přátele, ale minulost byla stejně neúprosná jako gilotina... Bankovní lupič Gino Strabliggi strávil deset let ve vězení, kde měl spoustu času k úvahám. Když prošel branou věznice, doufal, že může udělat tečku za svou minulostí. Za jeho předčasné podmínečné propuštění se přimluvil kurátor Cazeneuve, který po mnoha letech práce s vězni poznal, že to Gino s nápravou myslí vážně. Dokonce se spolu spřátelí natolik, že Gino začne ke Cazeneuveovi chodit na návštěvu a tráví s jeho rodinou volný čas. Najde si práci v tiskárně, majitel si ho váží, a Gino se vážně zamiluje. Minulost ho však dohání na každém kroku. Je pronásledován nejen svými bývalými kumpány, ale i umanutým policejním inspektorem. Ten je přesvědčen, že se lidé nemohou od základu změnit, a špehuje Gina na každém kroku… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (352)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Otázky tady kladu já a záznam v rejstříku trestů máš ty." Takže role máme rozděleny a mně zbývá ještě dodat, že vychovatel Cazaneuve je ten, který věřil ve spravedlnost. A já jsem ten, co neklade otázky, nemá záznam v rejstříku, ze zkušenosti nevěří v justici a taky nevěří v polepšení zločinců. Přesto jsem Ginovi, výjimce potvrzující pravidlo, docela fandil a dost jsem si užil, když srovnával účty s komisařem Goitreauem. Jinak ovšem nepatřím mezi největší příznivce dobráků z rodu Kajínků a tak ve mně jejich osudy nedokáží vyvolat nějaké větší emoce. Nicméně tento snímek je velmi dobrý a určitě svým poselstvím přispěl k diskuzi o zrušení dosud nezodpovězené francouzské národní hádanky: Čí krk dokáže rozpůlit gilotinu? ()

PauloZ 

všechny recenze uživatele

Aneb k čemu může vést pomílená, ale zcela cílená manipulace a neůnosný nátlak jednoho paranoidního muže zákona. Začátek vlažný, ale konec s pachutí naprosté bezmocnosti je odrovnávající a oprvadu jsem měl sucho v krku. 70. léta spolu s Delonem a Gabinem v nejlepší formě. Tohle působí neuvěřitelně reálně. ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Tak předně, vždycky jsem přejímal názor, že trest smrti do české justice patří. Ovšem po Mužích ve městě zůstanete i ve svých nejhlubších přesvědčeních otřeseni nadlouho. Nejhustší film, jaký jsem kdy viděl, jakkoliv tohle plevelné adjektivum české mládeže neberu, lepší slovo v tomto případě v češtině neexistuje. Na konci se přistihnete, že se vám špatně dýchá. A to i přesto, že Giovanniho snímek vám od začátku nedá možnost svobodného úsudku, zcela jasně definovaně kreslí, kdo je ten dobrý a kdo hajzl. Tahle subjektivita je ovšem ku prospěchu, je hlavním stavebním kamenem atmosféry. Delon by si za tu kratičkou část od okamžiku, kdy je ostrým světlem probuzen v cele, i kdyby nepromluvil, zasloužil jen za své pohledy nejvyšší metál. Ať se na mě Pavel Trávníček přes svoje dabérské mistrovství nezlobí, jedině Ladislav Lakomý opravdu uměl Delona (tedy názor diametrálně opačný, než má kolega Allan a kostej). Půjčíme si informaci z dabingfora: V českém znění: Arnošt Navrátil - Jean Gabin (Germain Cazeneuve), Ladislav Lakomý - Alain Delon (Gino Strabliggi), Sylvie Nitrová - Mimsy Farmer (Lucie), Zdeněk Maryška - Victor Lanoux (Marcel), Ladislav Suchánek - Michel Bouquet (inspektor Goitreau), Zdeněk Nejedlý - Gérard Depardieu (mladý gauner), Miroslav Středa (doktor), Vlasta Peterková, Jiřina Prokšová, Helena Kružíková, Jiří Dušek a další. Vivat ČST Brno 1976. ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

V tomto komentáři se nevyhýbám spoilerům, pakliže jste film neviděli, radši jej nečtěte. Včera viděno podruhé; nakonec jsem se tedy rozhodl ponechat tři hvězdičky. Na tyhle filmy, co mají cca těch 85% a pohybují se tak v žebříčku nejlepších filmů, totiž člověk musí být přísnější (kolik bych asi odebral hvězdiček, kdybych si udělal tour top 300?). ___ Překvapilo mě, že jsem si nepamatoval, kterak film končí/skončil (a to jsem ho viděl maximálně pouhé tři roky zpět; chtěl bych věřit, že nemám zas tak děravou paměť... občas si vzpomenu na fragmenty filmů, které jsem viděl i deset let, takže to snad nebude tak hrozné), přitom - dovolím si tvrdit, a můžete být vůči mně polemičtí - "Dva muži ve městě" jsou tím typem filmu, který zaháčkne až od jisté události (zde přepadení banky Ginovou bývalou zločineckou bandou; pro mě je to stěžejní událost, jelikož za těchto okolností komisaři musí být jasno, že Gino v ničem nejede, že by se mohl i mýlit, přesto ho nepřestává buzerovat; při troše dobré vůle by jeho chování do té doby bylo možno číst jako víceméně pochopitelnou prevenci). Do onoho děj-překlopujícího-momentu se ve filmu vlastně nic tak zajímavého neděje, respektive neděje se nic, s čím by se dalo zladit. Gabinovo vzpomínání (jako rámec, do kterého byl film zaobalen) totiž podkopává veškerou dramatičnost, míjí se Ginovou přítomností. Divák tak je v situaci (tedy alespoň já byl), kdy ví, že se něco posere, a tak si nemůže s Ginem příliš užívat života (jelikož by mu ho pak bylo líto; a je vůbec co si užívat?), potažmo nenávidět paranoiu toho otravného komisaře (k ničemu by to fakticky nevedlo; rétoricky je to už od začátku nastaveno tak, že Gino nemůže vyhrát), tak nezbývá než čekat, až nevyhnutelné tragičnosti bude učiněno zadost... Když nad tím přemýšlím, byl bych radši, kdyby tenhle film byl vyprávěn retrospektivně, odvíjel by se od soudu, na začátku by byla skutečnost zabití a obviněný Gino, načež by se diváku rozplétaly příčiny, přelévaly by se sympatie, docházelo by ke konfrontacím. Takhle to pro mě prostě bylo bez tajemství a příliš "centristické". ___ Musím přiznat, že mně přišlo dost otravné, jak byl Gino vykreslen, to jeho delonovské charisma mně přišlo nadmíru vlezlé, až citově vydírající. Je zřejmě mým největším problémem, který s tímhle filmem mám - čert vem to, že první polovina filmu mně víceméně přišla jako vata, že bych před chronologií upřednostňoval retrospektivu, to jsou detaily! Co nemám rád, co opravdu nemám rád, tak to jsou modely v sociálně kritických filmech (není to pouhopouhá kriminálka; docela dost to tepe soudobou francouzskou justici). Gino byl až moc sympatický, až moc si nezasloužil dopadnout, jak dopadl. Ex-vězeň, na kterého deset let čeká žena, která však následně ve chvílích největšího štěstí tragicky zemře, zamiluje si jej vězeňský vychovatel plus celá jeho rodina, zaměstnavatel, z něj chce kvůli jeho příkladné píli udělat společníka, ex-vězeň, který chce zůstat rovný chlap, a tak se neočistí, když může, ex-vězeň, jehož milence nevadí, že byl ve vězení a že jí o tom neřekl, to je pro mě zkrátka kalkul, nic reálného nereprezentuje. Ta postava mně nedemonstruje to, že by v systému mohla být chyba, že se člověk může změnit, atd., je tu zkrátka pro to, aby jeden lkal, jak je život (nebo svět) strašně nespravedlivý. Stavět systémovou kritiku na charismatu jedince mně jednoduše řečeno přijde neplodné! () (méně) (více)

genetique 

všechny recenze uživatele

Koncert dvoch hereckých sólistov, v ktorom obidvaja hrajú prvé husle a zároveň sa vzájomne doplňujú tak, aby spravili z tohto komorného filmu jedinečný zážitok. Pomalé tempo a dusná atmosféra, ktorá minútu od minúty hustne, ma trýznili čoraz viac a skľučujúci záver som od nervov takmer nevydržal. Jednoduchý scenár, miestami možno až príliš, ale práve kvôli tomu by som sa vôbec nečudoval, keby bolo v závere napísané, že sa tvorcovia inšpirovali skutočnými udalosťami. 85%. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (11)

  • Kaňkou na scénáři je situace, kdy Gino Strabliggi (Alain Delon) zabije bezohlednou jízdou autem svou přítelkyni a není ani náznak vyšetřování či odsouzení. Vzhledem k tomu, že je Gino Strabliggi v podmínce, vyznívá to velmi nevěrohodně. (sator)
  • V 70-tych rokoch 20-teho storočia bola vo Francúzsku na trest smrti skutočne používaná gilotína. Posledná poprava sa uskutočnila 10. 9. 1977. Francúzsko zrušilo trest smrti v roku 1981. (milhouse86)
  • Stejně jako při natáčení Melodie podzemí (1963) Alain Delon (Gino Strabliggi) oslovoval Jeana Gabina (Germain Cazeneuve) „šéfe“. Choval k němu obrovský respekt a doufal, že se jednou stane jeho jediným nástupcem. (theSaint)

Reklama

Reklama