Uprchlíci

Tahle komedie se sice neřadí mez ty nejlepší francouzský, ale to neznamená, že to neni zábavný, ba naopak, zábavný to je dokonale, dvojice Depardieu, Richard funguje výborně a vytváří spoustu vtipnejch situací a závěrečných 15 minut, kdy je Pierre Richard převlečen do ženských šatů prostě nemá chybu. Ale na 5* to neni (06.05.2006)

Uprchlíci jsou nádherný film, asi jako plno filmů z Francie, které tam vznikaly v 70. a 80. letech. Do pokoje mi přinesl neuvěřitelně krásné emoce. Radost, smutek..přátelství. Tak krásné zážitky se prostě nedají zapomenout. Tak také vím, že nikdy nezapomenu na takovéto filmy a vždy pro mě budou mít velký kus v srdci. (14.06.2012)

„Jsi krásná, maminko.“ Tenká hranice mezi rukojmím a únoscem, otec a otec a ve finále máma s tátou.. Francis Veber přesně dávkuje dojemné i vtipné polohy a kdo má doma podobnou holčičku jako je malá Jeanne, nemusí se vůbec stydět, když se mu na konci vženou cvrčci do očí. Americký remake s Noltem (typologicky jak by Gérardovi z břicha vypadl) je však bohužel zbytečný jak Cajthamlová u ledničky Marlona Branda.. (22.01.2009)

"Nechceš ho radši nechat utratit ??" ;) Když se hrdina francouzské komedie, v případě Francise Vebera jako scénáristy s nekompromisní jistotou, jmenuje Francois Pignon, můžete předem počítat s tím, že to bude idiot či přinejmenším ten největší smolař, jakého jste kdy viděli, a nejinak je tomu i tentokrát, když Pignona hraje, často tak přesvědčivě, že by jeden spíš řekl, že spíš hraje sám sebe, potrhlý Pierre Richard, který se zde znova setkává s velkým Gérardem.. Uprchlíci jistě platí za velmi příjemný snímek, nicméně silně nevyrovnaný, který je navíc rozhodně spíš dojemný než vtipný, k čemuž bohužel ještě používá poněkud laciných prostředků, ačkoliv ta maličká v podání uhrančivé Anais Bret opravdu dokáže okouzlit.. Geniální Francis Veber, tentokrát myšleno jako režisér, nedokáže udržet nastavené tempo, po němž ke konci už není ani stopy, namísto své nejsilnější zbraně, totiž precizních dialogů, rozehrává typickou taškařici, která však postupně zcela uhýbá naivnímu dramatu se spoustou hluchých míst a na sílu, nejspíš kvůli Richardovi, křečovitě naroubovaných gagů beze smyslu či funkce.. Za skutečnost, že celý film nakonec má jisté kouzlo i sílu, výhradně vděčí legendárnímu Victoru Cosmovi a jeho znovu famóznímu soundtracku !! Nejsem si jist, do jaké míry zdejší hodnocení ovlivnila nostalgie uživatelů, mě osobně však Francis Veber tentokrát silně zklamal, a neomlouvá ho ani ten neskutečně bizarní fakt, že se žonglujíc s tématem "dorimejkoval"až k bezchybné variaci téhož v hitu Drž hubu!, kde už Gérard Depardieu předvádí vedle Jeana Rena toho nejskvostnějšího pitomce své kariéry.. (31.01.2015)

Taková pěkná, klasicky bláznivá francouzská komedie s Pierrem Richardem v roli šílence Francoise Pignona a Jeanem Depardieuem v roli Jeana Lucase. Jean je propuštěn z basy, a ačkoliv se chce stát spořádaným občanem a nevrátit se ke starému řemeslu v podobě přepadávání bank, tak mu to stejně komisař Duroc moc nevěří, zato však jeho mladší kolega si myslí, že nelže, na což mu Duroc odpoví "ty drž hubu a jeď". Co se však nestane, Jean se nešťastnou náhodou stane svědkem bláznivého přepadení banky, které se snaží provést nebezpečně šílený Francoise, který přehazuje pytel z penězi přes přepážku tak dlouho, až zůstane viset na zářivce, takže o humor při sundávání nebyla nouze. Avšak během té doby stihnou přijet policajti a tak si Francoise bere za rukojmího nebohého Jeana, který nakonec přistoupí na jeho hru a venku si před policajty dokonce vymění role. V autě jej však Francoise postřelí a tak musí vyhledat doktora - pomateného veterináře, který by nechal Jeana raději utratit. Mezitím Francoise vypráví Jeanovi svůj příběh, že je tři roky bez práce, je vdovec a má doma šestiletou nemocnou dceru Jeanne, která navíc nemluví. A tady začíná ta trochu dojemnější část s citovým vydíráním, které mi tu srandu a pobavení trochu kazilo. Pak je tu zápletka s padělateli dokladů, které navštíví na Jeanův tip Francoise, ale nakonec se stane jejich vězněm, avšak Jean jej dost akčním způsobem osvobodí. Jeanne je mezitím v péči Jeana, docela si jej oblíbí, a tudíž nechce, aby odešel a dokonce promluví a řekne to nahlas. Přesto Jean odejde a Jeanne se rozhodne pro útěk od svého otce, což celou věc zkomplikuje. Oba jsou tedy na útěku před policií, skrývají se v parku a sledují, jak malá Jeanne skončí v dětském domově, kde ji však není dobře. Naši dva hrdinové ji však za křiku ostatních dětí osvobodí, zavedou k podnapilému doktorovi, nakrmí a rozhodnou se v přestrojení za postarší manželský pár utéct do Itálie. Po patáliích s nevolností a ufouknutou parukou se jim to nakonec povede a Jean se chce vrátit, nakonec však pár dní zůstane. Nejvíce mě asi pobavila hláška, kdy komisař navštívil Jeana v jeho skromném bytě, kde chyběla žena a tak mu navrhoval, aby se oženil. Na to mu však Jean odpověděl "když mě nemůžete dostat do vězení tak mě chcete oženit?". Myslím si, že podstatu manželství tím vystihnul perfektně. Takže celkem svižná francouzská komedie s trochou toho dojemného prvku v podobě trpícího dítěte, se kterým to však nakonec dobře dopadne. (16.06.2022)