Uprchlíci

Větší blb banku ještě nepřepadl. Asi nejlepší "spolupráce" Richarda s Depardieuem; zajímavý vztah, kdy je na tom Richard extrémně submisivně a Depardieu mu bezostyšně tyká. Sázka na Pierrovu potrhlost a narážení hlavou do sloupu vychází bezezbytku. Ty dojemné scény ale přece jen mohly být poněkud prostříhány. (13.08.2005)

Nevěděla jsem,  čemu se smát dřív. Trapně přehrávajícimu se Richardovi, nebo nevtipné postavě Depardieua? Od francouzské komedie jsem nic nečekala. Od těchto "komedií" nikdy nic nečekám. A dostala jsem opravdu jen omezený trapnohumor. Není to zkrátka nic pro mě. Jediné pousmáti přišlo se zvěrolékařem. Příběh mě taky nijak zvlášť nenadchnul a při vážné a zřejmě dojemné lince mnou žádné smutné emoce neproplouvaly. (28.12.2023)

Tenhle film jsem dala až na druhý pokus. Když jsem ho viděla před lety poprvé, totálně mě dostala úvodní scéna zpackané bankovní loupeže a čekala jsem daleko větší taškařici. To, že se příběh pak vydal spíš dojemnou cestou, mě dost rušilo, možná až rozčilovalo. Podruhé už jsem na to byla duševně připravená a film jsem si lépe užila. (09.08.2020)

Film z vás ty slzy prostě vymáčkne, je jen otázkou, zda to bude díky geniálně bláznivýmu humoru a nebo citlivě dojemnému příběhu. Takovouhle bizarní kombinaci můžou zvládnout jen skuteční frajeři. Francis Veber, Pierre Richard, Gérard Depardieu a hudební mág Vladimír Cosma jsou ale přímo neskuteční frajeři, protože to zvládli takovým způsobem, až je jednomu líto, že do téhle "uprchlické" party nepatří. (07.10.2007)

Uprchlíci jsou asi na místní databází nejlépe hodnocený film s Pierrem, ale já s ním mám menší problém. A asi jsem konečně pochopil jaký...  Pierre si ve svých autorských filmech občas vybral nějákou vlastnost (roztržitost - Roztržitý,  smůlu - Život plný malerů, nesmělost - Jsem nesmělý, ale léčím se), na kterou se nabaloval humor a až pak ve druhém plánu se nenásilně trochu více zkoumala (filozofování nad slovem roztržitý v Roztržitem.) I mistr Veber si ve předchozích filmech s Pierrem a Depardieum, vybral téma (Kopyto - opět smůla, Otec a otec - otcovstí), na které se nabalovalo humorné dění...a až ve druhém plánu se pak zajímavě mísil humor s trochou sentimentu  a přesahem do života  (v Kopytu - víra ve štěstí a smůlu...smůla na konec hlavní dvojku dovedla až k úspěchu...V Otci a otci se řeší úloha otcovství, pan Pignon je psychicky nemocný člověk trpící depresemi, který možná svého syna vyloženě  potřebuje apod.) V Uprchlícíh mi příjde, že je tohle všechno převracené...nebo to tam ani není. Dojemná historka o chudém tatínkovi a jeho nemluvné holčice je sice možná pěkná a musím říct, že dříve mě (bez nějakých dalších větších filmových zkušeností) i skutečně hodně dojímala....Ale tady se nic  moc se nezkoumá, na trochu smutný příběh a pár vážnějších scén  se teprve nabaluje pár humorných scének (přepadení banky...a hlavně skvělý veteřinář Carmet a přestrojení za matku.), a v prostředku jako by se pan Veber pokoušel o vyloženě sociální rovinu...Ale bez většího nadhledu. Ty předchozí filmy mi zkrátka přišly přirozenější a k vážnějším tématum se teprve propracovávaly postupně v na první pohled ryze humorném balení..zde jako by se nás pan Veber pokoušel i trochu citově vydírat a nedívím se, že zrovna tento film se dočkal amerického remaku v jeho vlastní režii (neviděl jsem.) Oproti předchozím filmům (i dalšímu skvostu, byť taky vážnějšímu - Hračce, kde ale taky funguje humor, vážná linka i sentiment dohromady) pro mě krok stranou a s větší vážností, určitě ne více výzralý kus, spíš více podbízívý, ale sám v některých ohledech poněkud naivní a nedotažený. Myslím si prostě, že tohle pan Veber tak nedotáhl.  I navzdory té oblibě filmu u dalších fanoušků francouzských komedíí a Pierra Richarda. Tady jdu překvapivě trochu proti proudu a musím říct, že k mým nejoblíbenějším filmům s Pierrem Uprchlíci už určitě nepatří. Dneska už osobní přenos tohoto filmu shledávám především prvním zhlédnutím a těm pár komediálním momentům...jak říkám, hlavně Carmetovi a převleku Pierra (:D). Ale  pan Veber ať si z toho nic nedělá. Tohle určitě není zdaleka tak slabá chvilka jako měl osm let předtím, jistý pan Oury.:o (15.07.2022)