Krysy z temnot

„Považte, lidé, kteří žijí v zemi... – to jsou pohádky pro děti.“ Tak tohle je pro změnu krásná, skoro až satirická pohádka vhodná bez potíží i pro dospělé! Pominu-li některé filmy s Funèsem viděné v dětství v rodinném kruhu, byly pak Krysy z temnot před necelými třemi roky mým prvním cíleným setkáním s francouzskou komedií (byť mi v rámci Challenge Tour tenkrát paradoxně reprezentovaly Belgii). Neznal jsem nikoho z tvůrců (dnes již pro mě hodně zvučných jmen), zaujala mě obrovská nápaditost, originalita, hravost i tematicky menší podobnost s československým filmem ze stejného roku Jak utopit doktora Mráčka či zajímavě skrytý politický podtext (dobová politická situace se mimochodem zajímavě odrazila na obou fantasy komediích ze dvou politicky rozdílných krajin). Dneska jsem „Krysy“ viděl potřetí a přihazuji jim defiinitivně pátou hvězdičku. S odstupem času jsem si ještě více užil krásně rozvrstvené gagy, nápady a několik skvěle propojených zápletek (v případě té „podzemní“ i pěkné historické či literární odkazy) a to od úvodních titulků přes tajuplné odhalování záhadných zmizení i objevování, až po krásné završení v závěru. Mým osobním TOP favoritem ve filmografii Tcherniy, Goscinnyho, Serraulta a Galabruho je sice o dva roky starší Doživotní renta, ale úžasní Gaspárové nebo-li Krysy podzemí mohou bez problémů hned za ní následovat. Dokonce jsem po čase přijal za svou i tu zápletku s odjezdem na dovolenou (jak si jí pan inspektor nemůže dopřát a jeho rodinka čeká neustále v autě), kterou jsem dříve vyhodnotil jako hodnou spíše průměrného rodinného filmu. Takže coby vzorný protestující se okamžitě pustím do práce a jdu šlapat a zpívat s cílem nabíjení elektřiny v podzemních prostorách! Nebo si alespoň půjdu zahrát v noci s komorní kapelou toho Schuberta. Když už nám chamtivý ministr vše vzal, alespoň ta hudba nám zůstala... :o) 95% (poprvé viděno v rámci Challenge Tour 2018: 30 dní se světovou kinematografií) (28.10.2020)

V poslední době se snažím obdivovat i starší kinematografii, a to nejen tu americkou. Mé oko padlo na již poměrně starou komedii "Krysy z temnot", kde můžete vidět několik zajímavých herců včetně takových jako Michel Galabru, Philippe Noiret nebo začínající Gérard Depardieu. Francouzské komedie byly a stále jsou velmi oblíbené. Jen si vzpomeňte na filmy o četnících nebo takového "Fantomase". "Krysy z temnot" jsem našel na poměrně staré VHS kazetě v odpovídající kvalitě s českým dabingem. Bohužel i zvuk mi trochu haproval, tak to nebyl úplně nejskvělejší zážitek, ale na druhou stranu to nemohl oslabit sílu francouzského humoru. Samotná zápletka zase tak vtipná není, pro jiné autory by to mohl být základ pro docela špatný horor. V Paříži, která je uprostřed léta, a to znamená i uprostřed úprav silnic, výkopů a staveb, se najednou začnou ztrácet lidé. K případu je povolána policie, ale tím, kdo nakonec něco zjistí je knihkupec, kterému byla unesena dcera. V podzemí totiž žijí lidé, kteří zde chtějí najít ticho a mír, jenže v tom jim brání neustále demolice a vytváření děr na povrchu. Film je plný skvělých gagů a scének, stejně jako postaviček a postav. Philippe Noiret ukázal, jak velký komický potenciál v něm byl, Michel Galabru (velitel četníků ze Saint Tropez) to jen potvrdil. V dnešní době je to přece jen tak trochu přízrak, ale musím říct, že v tom nejlepším smyslu slova. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Revolta a rebelství na špičkový úrovni aneb srandou a pohodou naseru mocipány víc než molotovejma koktejlíčkama. Takhle na ně, na arogantní šmejdy, co serou na lidi. Pojdte lidi, zalezeme do kanálů a nakopeme jim ty jejich prachama narvaný prdele a budeme se přitom ohromně bavit. Genialita si tu podala ruku s bláznovstvím a tomu já prostě nedokážu odolat. Stejně tak, jako nikdy neodolám hereckému mistrovství panů Serraultyho, Noireta, Galabra a Depardieho. (10.06.2008)

Zpočátku mi Krysy z temnot připadaly jako poměrně slušná oddechovka, ale postupně jsem si začal tento film užívat tak, že to jen tak nějaká oddechovka nedokáže. Místy hodně ztřeštěný film o marném boji podzemních obyvatel Paříže, vedenými Gaspardem de Montfermeil (P. Noiret), s urputným a samolibým ministrem veřejných prací (Ch. Denner), je hodně povedeným příkladem klasické francouzské komedie sedmdesátých let. V malinké roličce se tu objeví i mladý Depardieu, svou klasickou roli komisaře si opět střihl M. Galabru a tuto squadru výborně doplňuje M. Serrault jako neposedný historik Rodin. O čem tento snímeček vlastně je...? S mírnou nadsázkou by se dalo říct, že jde o geniální parodii na chování betonové lobby, která nám vnucuje názor, že parkoviště je lepší než park a Hypernova užitečnější než dětské hřiště...:-) (29.01.2007)

Satira ve snesitelné míře a k tomu slušná porce originální zábavy. Hned na začátku velmi vtipně udělané titulky a dokonale úsměvný závěr, mezitím spousta opravdu vydařených gagů s druhoplánovými odkazy (jak jsem si toho u Tchernii všimnul už u filmu Do toho, do toho). Jako celek za čtyři, ale plnej počet u mě získává naprosto skvostný Charles Napoleon Denner jako ministr veřejných prací. (01.06.2016)