Je t'aime moi non plus

Serge Gainsbourg byl asi tak trochu magor a úchylák. Ale spíš mě překvapilo, že s účinkovánim v týhle úchylárně souhlasila jeho stará. To natáčení si musela Jane Birkin asi fakt "užívat", když většinu času je tam nahá a někdo ji mrdá do prdele, případně ji mlátěj, dusej, škrtěj, nebo tam chčije někde u silnice. On teda celej ten film je úplně divnej. Odehrává se na samejch hnusnejch místech jako na skládce nebo v nějaký špinavý putyce, pořád tam bzučej mouchy, jeden týpek tam v jednom kuse prdí a vůbec všechny postavy jsou jeden pošuk větší než druhej. Jedinej normální z celýho filmu byl bulteriér, kterýho tam Jane Birkin s sebou tahala. Nějakýho děje tam je strašně málo a hlavní zápletka "milostnej trojúhelník" neni nic, co by mě zrovna zaujalo. Celý mi to přišlo akorát jako snaha šokovat za každou cenu. To se sice před těma téměř 40 lety asi povedlo, ale z dnešního pohledu film už tolik šokující neni. Spíš je jenom hnusnej. Zajímavý je, že o pár let dřív Serge Gainsbourg skládal docela hezký písničky třeba pro France Gall nebo Francoise Hardy a pak přijde s takovym hnusem. Dávám jednu hvězdu akorát za určitou originalitu. Tenhle film si fakt s ničim jinym nespletete. (08.10.2014)

Je t'aime moi non plus je film surový a zároveň syrový. Neočekávejte políbení růžovými křidélky Amorovými. Neočekávejte zasněnou atmosféru lásky. Zamilovaný pohled stíhá facka, po koitu následuje zhnusení. Láska je ve filmu odhalena jako lživá praktika aplikovaná jen za cílem získání převahy. Odpadová politika výrobců zamilovaných psaníček, jež se filmem kompostuje pod nánosy ztracených iluzí a snů, které pukly dřív, než mohly probudit v člověku nějakou naději. Krásný film o ošklivých věcech. (14.09.2012)

Ani zdaleka ne tak provokativní, jak jsem podle komentářů čekala. Vztah prezentovaný mezi hlavními postavami je na Francii ztvárněn poměrně decentně. Nijak zvrácené, nebo šokující mi to nepřišlo. Viděla jsem větší nářezy:) Sám příběh nemá příliš co nabídnout. Jane Birkin měla skutečně nádhernou tvář a klučičí postavu. Jako Twiggy. Alespoň jsem ráda, když vidím, že nemám nejmenší prsa na světě:) V jedné z menších rolí potěší nadržený a šáhlý mladý Depardieu:) (13.08.2017)

Aneb všechno co jste kdy nechtěli vědět o análním sexu a ono vás to stejně dostihlo, když nebylo zbytí a žádný chlap po ruce. Druhý sexuálně nejkontroverznější film, s jakým jsem dosud měl tu čest. Vpředu je s velkým odstupem Spielen wir Liebe s dětmi kopulujícími v lese, ale ten narozdíl od Gainsbourgova skládkového eposu nepůsobí vůbec bizarně. Zatímco v Bazénu je Jane Birkin cudným sexsymbolem, tady se svléká až moc a není to pěkný pohled. Umím si ale představit, že Je t'aime moi non plus zaujme homosexuály. Zvrácený příběh vyprávěný slimáčím tempem kazí dojem, napravuje jej Gainsbourgova hudba a hlavně mistrná kamera pána, co se jmenuje Willy Kurant (jeden příklad za všechny - kroužení kamery ve scéně, kdy se Krassky koupe s Johnny na velké duši a jejich neopálené zadky se blýskají ve svitu sluníčka). (06.05.2012)

,,Mysli si, že jsem kluk." Joe si to myslel a Jane rychle pochopila, že naučit se análnímu sexu nebude žádná procházka růžovým sadem. Zprvu to působilo mrazivě, ke konci už vesele, když stále utíkali... Počáteční příjemné erotické jiskření nahradí sexuální scény, které však mají zvláštní kouzlo. Od polovinu filmu pak sledujeme rozklížený trojúhelník, kdy Jane a Joe jsou více nazí, než oblečení a kdy Joe se snaží přesvědčit sám sebe, že možná není gay... Jane měla velice hezký obličej, anorektické tělo ovšem přímo děsilo. Chápu však, že do filmu bylo žádoucí - z Jane se tak mohl stát Johnny. Dnešní akční diváky snímek zřejmě naprosto mine. V podvědomí jsem si vzpomněl na o 2 roky starší film Buzíci (snad kvůli Depardiemu), i když tam fungoval trojúhelník naprosto jinak. (20.12.2013)