Jean od Floretty

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Kdysi jsem se chystal k přečtení Pagnolovy Živé vody, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Až se objevil film Clauda Berriho a v něm tři hvězdy Francouzského filmu - Montand, Depardieu a Auteuil. S chutí jsem se podíval a rozhodně nejsem zklamán. Film velice realisticky zobrazuje vesnický život v Provence bez příkras a zároveň lyricky. Postavy nejsou žádné prvoplánové charaktery, jsou příjemně lidské a životné - žádnou nelze plně odsoudit, nebo vychvalovat. César - starý sedlák, lpějící na tradicích a vesnických dogmatech (odpor k přespolním a starým zamlčeným pravdám), Jean - obrovsky naivní a idealistický, že jeho neúspěch je jediným možným výsledkem a nakonec Kohoutek - jednoduchý a prostý pěstitel karafiátů, který není v jádru špatný, ale pro svůj cíl je schopen téměř všeho a jeho chabý rozum mu nedovolí plně domyslet to, čeho činí. Claude Berri natočil snímek výtečně s malebnou kamerou a záběry, které působí romanticky i drsně zároveň. Snad by jen Jean nemusel polovinu filmu chodit s vodou. 85%. (30.08.2008)

Zajímavé drama o tom, jak to dopadne, když se idealismus, přátelství a dobrosrdečnost spojí s falešnosti, závistí, nepřejícností a zlatokopectvím.  Jean od Floretty sám o sobě určitě působí silně a  dovede k zamýšlení,  pokračováním pro mě ale tato smutná a poučná balada nabrala ještě vyšší rozměr. I Yves Montand mě ještě více zaujal v druhém díle, ale Geráld Depardieu je v té poloze  dobrotivého taky dojemný. (07.07.2021)

Nadherny pribeh z Provensalska o sousedskych vztazich, hamiznosti a pretvarce. Vyborne vyobrazeny zivot zemedelcu na venkove, kteri trpi nedostatkem vody a nasledne spatne urode. Ve filmu jsem nevidel jedinou chybu na krase, dokonale dilo. Depardieu urcite v jedne ze svych sympatictejsich roli, kterou ztvarnil. Dale pak zaujal Daniel Auteuil v roli podareneho souseda. (31.03.2013)

Prvni cast zpracovani francouzskeho romanu, ktery se odehrava na prekrasnem venkove Provance. Pribeh se drzi chamtivosti dvou clenu rodiny Soubeyranu, kteri prahnou po sousedskem pozemku, ale puda se neustale dedi az nakonec prechazi do ruk mestaku. Ti maji velke plany, jak transformovat sidlo do zdrave fungujici farmy produkujici cerstve produkty a tim se uzivit a presperovat. Jenomze vsechno neni tak jednoduche, jak se v prvotnich planech na papire a ve vypoctech muze zdat. Boj s prirodou a s neprivetivosti venkovanu je nemilosrdny. Vse podtrhuji presvedcive vykony celeho hereckeho ansamblu. 75% (16.04.2011)