Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Tragická smrt kluka na sídlišti Athena vyvolá otevřenou válku, ve které se nejvíc angažují jeho starší bratři. (Netflix)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (120)

TheEvilTwin 

všechny recenze uživatele

Po takové pecce jako byla Les Miserables je těžko být pak spokojen s dalšími filmy, které jsou prostě o level níže. Kvalitativně zdaleka nedosahuje na výše zmíněný (pro mě už kult tohoto žánru), a tak i přestože nemohu říct, že by se mi Athena nelíbil, nemůžu být na druhou stranu ani naplno spokojený. Průměr. ()

Qitek 

všechny recenze uživatele

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% ()

Reklama

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Tvorbu Romaina Gavrase sleduju už nějaký ten rok a tak pokaždé, když konečně něco vyplodí, nemůžu si to samozřejmě nechat ujít. Jeho estetické a sugestivní pojetí násilí mě bavilo už v hudebních videoklipech, co natáčel dříve. 'Athena' vypadá námětem jako vystřižená pro řecko-francouzského filmaře, ale víceméně, i přes intenzivní close-upy a dlouhé záběry z prostředí chaotických bojů, kdy z důvodu smrti jednoho kluka, jsou vyvolány bouře nepokojů, nejen ve vyobrazené části tohohle filmu, ale po celé Francii, se jen pachtíme do složitého vztahu dvou bratrů zemřelého chlapce, přičemž každý stojí na opačné straně. Nebudu lhát, tempo je mnohdy tak intenz, že vás to fakt nenechá nudit, ale zároveň je to jaksi mdlé, do hloubky, do obsahu, působí to hrozně prvoplánovaně, klouže to tak nějak po povrchu, i když to nepostrádá emoce, jenže člověk jakoby "měl fakt málo důvodů, aby mu mělo záležet na jakékoliv z postav" ale je zajímavý, že hned dva francouzský filmy takhle po sobě a vyobrazuje to Francii jako jakýsi ghetto bující revolucí proti establishmentu. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Vtažení diváka do demonstrační řvavy je bombastické, první dlouhý jakože jednozáběr je technická krasojízda. Hněvem hnaný motor filmu až do konce nezpomalí a několikrát znovu připomene snahu tvůrců o skvěle zkomponované, dramaticky gradující dlouhé záběry. Ale s postavami nás nedokáže sblížit natolik, abychom to peklo prožili v jejich kůži. Ani o té nejrozumnější z nich se nedozvíme nic osobnějšího, než kdo je její sourozenec. S tak jednoduchou dějovou premisou, bez napojujících emocí a bez vyššího uměleckého přesahu se z Atheny stává tak trochu prvoplánový konstrukt. ()

BoXBe 

všechny recenze uživatele

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Režisér Romain Gavras o snímke prezradil: “Som polovičný Grék, formovala ma antika, kultúra týchto príbehov, ktoré mi odovzdávali otec a strýkovia, ale dôvod, prečo som sa rozhodol nakrútiť novodobú antickú drámu, nie je taký priamočiary. Fascinuje ma symbolický význam antickej tragédie, jednota miesta a času, spôsob presahovania reality. Chcel som sa mu priblížiť, previesť ho do filmových obrazov a vytvoriť pohlcujúci zážitok. Athena sa môže odohrávať kedykoľvek, v minulosti alebo v budúcnosti. Za každou vojnou sa skrýva manipulácia a lož. História sa opakuje, od trójskej vojny až po súčasnosť. V pozadí vždy stoja sily, ktoré živia konflikt a konflikt živí ich. Vedia, že keď je bolesť priveľká, hnev oslepuje myseľ, mení sa na násilie. Ak je národ krehký, neistý, ľahko sa nechá zatlačiť do priepasti.” (Biopler)
  • První scéna se natáčela jako poslední, a to kvůli náročnosti celé sekvence. Skládá se ze sedmi různých záběrů, které byly v postprodukci spojeny dohromady, aby vytvořily dojem nepřerušeného desetiminutového záběru. (BMW12)

Reklama

Reklama