Pod sluncem Satanovým

O knize jsem předtím nikdy neslyšel, ale zejmě si ji opatřím, protože po celou dobu sledování jsem si říkal, že bych ten příběh raději četl . Přišlo mi, že to co by chtěl, nedokáže film správně vyjádřit (filmové prostředky na to stačí - vnitní monolog, vize/snové pasáže), a tak tam pořád bylo moc prázných chvil (zvlášť v druhé polovině filmu), jejichž význam či smysl mi nadobro unikl, a v jednu chvíli se zcela nepředvídaně objevil dialog plný myšlenek, které jsem nedokázal ani pořádně pochytit, natož promyslet. Bylo to zvláštní, dobře zvláštní, ovšem v nedourčenosti zůstala až příliš velká mezera. (26.01.2016)

Knihu jsem nečetl, ale film je přece svébytným dílem, které by mělo fungovat samo o sobě. Podle mne nefunguje. Jistě, je to klasika, je to nejspíše Umění s velkým U, ale subjektivně a osobně ten film nemám rád. Je zmatený, Depardieu zde chodí jako robot, některé deklamace jsou až přehnané, děsivé, některé myšlenky podivné, motivace postav zastřené. Často jako divák tápu, kdo je kdo a proč dělá, co dělá. Navíc ta nudná režie, naprosto nevyužité exteriéry nebo prostory kostelů, zato hodně dialogů v jedné místnosti, dlouhých, podivných, nejspíše sofistikovaných a velmi filozofických, ale ať jsem se snažil, jak chtěl, nic moc jsem z nich nepochytil kromě toho, že každý z nás chce být svatý, ale musí bojovat s tím zlým. Což mi přišlo tak obecné a zjednodušující, že určitě za tím vším bude ještě něco, možná o odpuštění. Ale pořád jsou to jen takové cáry, úryvky, náznaky, které vypadají oduševněle, ale vlastně, když budu kacířský, mohou někomu znít i pitomě. (03.09.2014)

Maurice Pialat se v tomto snímku trochu odchýlil od témat, kterým se věnoval např. v Policii nebo Loulou. Sáhl po románu Georgese Bernanose, který coby věřící katolík popisoval především osudy kněží. Tímto se taky tento film nutně stává terčem srovnávání se slavným filmem Roberta Bressona Deník venkovského faráře, který je natočen podle románu stejného autora. Pod sluncem Satanovým je poněkud temný, ponurý, místy až depresivní příběh faráře, který bojuje s vnitřními pochybnostmi, s rozporuplnými pohledy na Boží moc a úlohu Satana. Pohybuje se na hraně "normálnosti", přijímá úlohu asketického podivína, nevyzpytatelného farníka, posedlého blázna a světce... V čem měl Pialat nejvíce šťastnou ruku, bylo angažování Gerarda Depardieu do hlavní role. Depardieu totiž faráři Donissanovi dodává nový rozměr, málokdo by jej dokázal zahrát s takovou naléhavostí. Přestože tento snímek se úplně nevyrovná Bressonovu novátorství, je Pialatův film zajímavou studií. Navíc atmosféra snímku je opravdu úžasná. **** (14.01.2007)

...už si to moc nepamatuju. Ponuré, čistá deprese, člověk pořád ani moc neví, na čem je (což není na škodu). Adaptace jednoho s nejlepších Bernanosových románů. Příběh faráře pokoušeného ďáblem. Ani nevím, kdo nakonec vyhrál... - - - - - - 18. 6. 2012: Skvělý film, po formální stránce něco nevídaného.. (18.06.2006)

Stejnojmenný Bernanosův román jsem si dosud nepřečetl a tak můj komentář je rozpačitý. Tento film ve mne rozhodně nezanechal jednoznačně dobrý dojem jako Deník venkovského faráře. Nevím však, je-li to chyba Bernanose, moje - nebo režiséra Pialata...Ale za shlédnutí to rozhodně stojí. Gerard Depardie jako kněz, trápený Satanem, hraje velmi věrohodně. (02.01.2009)