Doživotní renta

Moje pátá srážka s Pierrem Tcherniou sice neskončila boulí na hlavě, ale stejně tak jsme si ani nepadli do náručí. Opět. Přitom nabízí Doživotní renta zvlášť pro francouzské kinofily plný koš dárečků. Sestavu herecké smetánky té doby, ale také třeba kraťounkou roličku čtyřiadvacetiletého nosáče, který se později nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie. K tomu atmosféra staré Francie, poklidné tempo a pointa, kterou bych nazval vlčím šklebem. Vykutálená rodinka z Paříže v čele s doktorem Galipem kalkulují s něčím, co je i přes jisté predispozice v rukou božích. A my sledujeme, jak se prognózy pana doktora ne a ne naplnit a jak se pod tíhou chtivosti začnou páteře na první pohled slušných lidí kroutit. Tvůrci nás provedou nelehkou dobou, která skolila i mladší, zdravější než byl Martinet a jemným humorem připomínají, že život sám o sobě je lék, pokud je žit pozitivně, nezáludně a s pokorou. Dávají co proto Galipovcům, kteří nebyli schopni unést, že udělali špatný obchod a marnili své životy nejen čekáním na smrt bezelstného Martineta, ale také snahou jeho odchod uspíšit. Obsahově je tento film v naprostém pořádku. Atmosféra je i přes exkurzi do válečných let moc příjemná. Humor je ...jemňounký, chytrý...lehce záškodnický. Naprostý protipól Vyhrál jsem v loterii, který jsem nedávno viděl. Co se týče stylu humoru, jsou tyto dva filmy vysloveně "ode zdi ke zdi". Tak proč nejsem nadšený? Proč je pro mě pořád lepší Tonoucí se stébla chytá, než film, kterému vlastně nemám moc co vyčíst? Ani nevím...prostě tak. Možná příště. (02.04.2024)

„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit. (02.10.2020)

Ak chcete čoskoro získať majetok dedením, presvedčte sa na základe zdravotnej prehliadky, či Vaša nádej bude ozaj v blízkej budúcnosti odmenená bezprácnym príjmom. Presne v tom dúfajú aj hrdinovia filmu. Jednoducho, jeden z nádejných dedičov - lekár, potvrdí po bežnej zdravotnej prehliadke osamelého dôchodcu jeho blízky koniec. Osamelý dôchodca si však na staré kolena zaobstaral dom v lákavej blízkosti Saint-Tropez. Ukuje sa plán na jeho získanie. Nič ťažké. Nezostáva iné, ako čakať na smrť chorého a osamelého trpáka. Komediálnosť príbehu, založeného na mixe opakovaných situácií trávenia Vianoc, dokumentárnych záberov príslušného roku, meniacej sa vizáže i počtu preživších osôb, spočíva v tom, že lekárska predpoveď sa ukáže ako.... ....jemne povedané nedostatočná. Umrie každý, to je jasné. Len otázka kedy je nejasná. Príjemná záležitosť s kopou humorných detailov. Nerehocete sa síce hurónsky, no permanentný úsmev počas sledovania ostane zachovaný. Poznámka: Drobnú roličku, skoro by sa dalo povedať, také dlhšejšie cameo si strihol aj mladučký Gérard Depardieu (24 - nejaký jeho piaty, šiesty kinofilm), v úlohe vysmiateho nájomného vraha. (20.01.2021)

Další perfektní komedie, vylovená z vod neprobádaných českou distribucí. Napsal ji René Goscinny, duchovní otec Asterixe, Luckyho Luka nebo Mikulášových patálií a je to znát - pod povrchem vyprávění empatického vůči všem postavám to třeská pěkně sršatým vtipem. Lékař Michel Galabru má na krku početnou rodinu, jejíž členové si vzájemně lezou na nervy v těsném bytě. To by se mohlo změnit. Pacient Michel Serrault, jemuž doktor lehkovážně prorokuje nejvýš dva roky života, má pěknou venkovskou usedlost, zajímavé úspory a žádné příbuzné. Uzavřou dohodu, které jsem díky neexistenci české verze neporozuměl do detailů, ale princip je jasný: rodinka bude tomu strejci platit určitou rentu, ta jí umožní pobývat v jeho chalupě, něco do ní investuje, něco opraví a vděčný stařík na to bude pamatovat v závěti. Čili podobná výchozí zápletka jako třeba ve filmu Na samotě u lesa. Le viager je ale sofistikovanější a dějovější komedie; používá silnější nadsázku, nápadité způsoby skoků v ději o celá léta dopředu a nádherně zlomyslný humor. Všechny postavy včetně vedlejších a epizodních jsou velmi pečlivě charakterizované a protože sledujeme děj od roku 1930 do konce sedmdesátých let, procházejí důmyslně vymyšleným vývojem podle toho, jak s jejich sny a proklamovanými životními hodnotami nakládají neúprosné dějiny. Michel Serrault dostal nezvyklý úkol. Už na začátku hraje téměř o generaci staršího člověka, než tehdy byl; v průběhu filmu dále zestárne o dalších čtyřicet let, přičemž je ale rok od roku čipernější, zatímco nedočkaví supi z Galabruho rodiny kapou. :-) Je skvělý jako vždy. Jeho monsieur Martinet dějem prochází jako bezelstný nekomplikovaný člověk, který nemá ani tušení, jaké komploty se odehrávají za jeho zády a má svou "rodinu" upřímně rád. Michel Galabru, nešťastná hlava nevděčné rodiny, které se tolik snaží zajistit důstojnou existenci, je hybatelem děje a rovnocenným hrdinou filmu. Je zvláštní fandit v příběhu na principu "kdo s koho" oběma stranám, ale tady to jinak nejde. Jestli existuje něco jako laskavý černý humor, v tomto filmu ho najdete. 100% (14.07.2010)

Trošku déle jsem se do toho dostával a v asi dvou scénách mohlo být jejich vyznění nápaditější, ale jinak se mi to líbilo skutečně hodně. Má to skutečně spoustu skvělých a kreativnách nápadů, spoustu vtipných scén, dobrý námět, sympatickou ústřední postavu, příjemně se mi na to dívalo, nenudil jsem se u toho, místy to je i poetické a celkově mi to prostě dost sedlo. Na plný počet mi tam sice něco schází, ale třeba s tím při dalším zhlédnutí, ke kterému určitě jednou dojde, nebudu už mít problém. Jen jsem moc nepobral účel toho posledního záběru a v tuhle chvíli mám pocit, že by se to bez něj i obešlo, ale tak co už. Silné 4* (10.04.2022)