Ostrov

Brilantní ukázka parametrické narace ve filmu o rodině, která žije na ostrově bez sladké vody, a tak si musí vodu dovážet sama z pevniny. Rodinu vlastně tvoří dva světy - svět dospělých žijících jednotvárným životem plným práce a svět dětí (dva chlapečci, kteří skoro připomínají postavy z Ozuových filmů). Ritualizovaný život dodává filmu rytmus, rodina je dokonale harmonická, muž a žena žijí v rovnováze (pravidelné střídání u veslování loďky) a stejně jako děti nepotřebují slova (ve filmu zazněly jen školní písně). Šindóův film je skutečným němým filmem, kde není potřeba slov, nejen hluchým filmem, kde dialogy pouze neslyšíme... Kdyby mi někdo držel pistoli u hlavy a chtěl po mně deset nejlepších filmů všech dob, Ostrov by mezi nimi byl. (13.01.2006)

Minimalistický snímek donekonečna se opakující úmorné dřiny, drobných radostí a trpného lidského údělu. Na druhé straně světa než Hemingwayův stařec vybojovává den po dni svůj souboj o obživu rodina rolníků. Na temeni ostrova obhospodařují své pole, ale vodu musí dovážet na loďce z pevniny. Tam a zpět, tam a zpět - několikrát za den, nesčíslněkrát za rok a tak po celý svůj život. Všechno v rytmických intervalech mořských vln či proměn ročních období zatímco se seje, sklízí ... a umírá. Roste před námi monumentální obraz lidského úsilí a nepoddajné vůle, ale zároveň si při konfrontaci s technologickým pokrokem doby nostalgicky uvědomujeme, že tu odchází jeden z tradičních způsobů života. (29.12.2007)

Hele, já přece nejsem zas tak náročný, ale tohle bylo velmi, velmi nudné i pro mě a je to snad jediný film, kde by nepomohlo, ani kdyby se tam zjevila vesmírná vydra s chapadlama, protože i kdyby ano, tak bude dělat to, co všichni ostatní protagonisté - zalévat plodiny, jezdit na loďce, pojídat rýži a dalších mnoho zcela nudných piškuntálií, přičemž něco, co by se dalo nazvat zápletkou, se stane až po sedmdesáti minutách (!), jinak je to všeprostopující nuda, kterou tak maximálně rozčísne facka. Kdyby to mělo půl hodiny a mnohem lepší kameru (tahle je nudně průměrná, přinejlepším), tak to možná bude koukatelné, takhle je to jen slizký mech, co obrůstá zetlelej kus pařezu a žije v něm nějakej hodně nohatej hmyz. (24.04.2017)

Totální filmovou poémou natočenou na téměř opuštěném soustroví v jihozápadním Japonsku se Šindóovi podařilo velmi věrohodně zachytit život lidí, kteří "jako mravenci bojují proti silám přírody". Nelítostné okolní podmínky nedávají rodině jinou možnost, než neustále dovážet pitnou vodu z pevniny. Film tak zachycuje nikdy nekončící cyklické úkony, které nepřeruší ani tragická událost (smrt syna), jež rodinu postihne. Dialogů oproštěný film pracuje s hypnoticky přesně se pohybující kamerou, která divákovi důsledně zprostředkovává obrazy každodennosti jednotlivých postav. Film je zbaven v podstatě jakékoli dramatické výstavby. Když už tu nějaký náznak zaznamenáme (úmrtí v rodině a následné truchlení matky), tak je víceméně ihned (otcem) utnut a jako diváci jsme opět jen svědky pokračující každodennosti. Ostrov je tou pravou filmovou esencí, kdy je přímo odkazováno k životu a jeho podstatě. (16.06.2011)

Unikátní filmová lyrika, neúprosný koloběh lidského života znázorněný pomocí úsporných filmařských prostředků, opakujícího se hudebního motivu a cyklického vyprávění beze slov. Jsou-li filmy, o kterých lze říci, že svými formálními volbami a strukturou stoprocentně, ale opravdu stoprocentně zužitkovaly a zároveň zvýraznily sdílené morální a ideové hodnoty, Ostrov je jedním z nich. (28.02.2017)