Saltburn

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

Možná to mám špatně, ale v některých scénách s pošahanou bohatou rodinkou z pompézního šlechtického sídla (Drayton House poprvé ve filmu) mi připomínalo Buñuelův Nenápadný půvab buržoazie. Nádherná kamera a zajímavé dějové zvraty, které naštěstí nakonec ozřejmí zkratkovitá vysvětlivka pro blbečky. Skvělá závěrečná scéna Oliverova triumfálního tance. (16.01.2024)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

První film kterej Emerald Fennell režírovala Promising Young Woman(2020) mě až tak nezaujal. Saltburn už je ale jiný kafe. Ikdyž přiznávám, že když snímek vylezl(spatřil světlo filmovýho světa) nevěnoval jsem mu vůbec žádnou pozornost. Moji pozornost získal až poté co jsem dostal tip od uživatelky Ratchetka za což jí tímto děkuju jelikož sám bych se k němu asi jen stěží dokopal. Film jako takovej komentovat nebudu to už třeba pěkně a trefně vystihl filmovej kolega darkrobyk. Já jen dodám, že jde o kousek kterej rozdělí diváky na dvě poloviny. A to na ty, kterým se film líbit bude a na ty, kterým film nesedne. Já patřím do té první skupiny a kvality filmu oceňuji na 4hvězdy. (04.01.2024)

Je to kritika privilegií? Je to drama o závislosti/posedlosti? Je to upozornění, že jsou tu i tací, kterým se nedaří začlenit do kolektivu? Oliver, pilný a nevýrazný student Oxfordu i sociální vyděděnec tvrdící, že má temnou minulost zahrnující drogově závislé rodiče a ne zrovna dobrou finanční situaci. Felix, nijak snaživý student Oxfordu, pohledný a všemi oblíbený spolužák, jehož rodina žije v honosném sídle se služebnictvem. Má to, co Oliver mít pravděpodobně nikdy nebude. Felixe přesto zaujme a po tragédii v Oliverově rodině jej pozve na léto do titulárního rodinného „paláce“. Jeho rodiče jsou posedlí novými lidmi, tedy dokud je nepřestanou nudit. Čeká nás dvouhodina plná excesů, posedlosti, falše a destrukce. Vizuálně je to vážně radost, obsahově to ale bude pro diváka oříšek. Šokující scény (olizování odtoku vany, hra na upíra, leháro na hrobu) působí samoúčelně, s charaktery postav tvůrci pracují docela bídně. Postrádají hloubku i logiku, příbuzní Felixe jsou karikaturou aristokratické rodiny. Dynamika mezi různými hráči je zajímavá jen místy. Je to celé jakési prázdné, ač se to neustále tváří jako něco výjimečného. Druhý kus režisérky Emerald Fennell chce být stylovým i provokativním pohledem na vyšší třídu. Jenže tlačí na pilu až moc, a po vzoru mnohých kolegů až příliš okatě křičí do světa, že je krůček od geniality. Není. Je to hra na kočku a myš, je to hra o odhazování masek. Oba ústřední hrdinové vytvářejí dynamiku třídního rozdílu, je mezi nimi napětí a brzy pochopíme, zda je Oliver skutečně jen letošním modelem. Nudit jsem se nestačil, ale v mnohém Saltburn nedokáže uniknout tíze své „neplnosti“. Tři až čtyři hvězdy. (29.12.2023)