Saltburn

Režijně i příběhově se jedná o ten nejzajímavější film roku, který mě nepřestával překvapovat, odzbrojovat a šokovat. Těžko se jen popisuje o čem to vlastně je a čím míň před zhlédnutím víte, tím líp uděláte. Gotický thriller ve spojení s komedii, který nabízí herecký koncert všech zúčastněných. Všechny postavy jsou perfektně obsazené a napsané, ovšem nejvíce vyčnívá ústřední hrdina Oliver Quick, který je dost možná nejvíce fascinující postavou roku 2023, která je obdařena nejlepším výkonem famózního Barryho Keoghana. Jedná se pro mě bez pochyb o vizuálně nejkrásnější a nejpůsobivější film roku, kde Emerald Fennell prokazuje, že je opravdu ctižádostivou a talentovanou režiserkou. Film který mě bavil svým rozsahem nápadů, emocí, hudbou a hlavně tím, jak mě celý snímek tvůrkyně tahala za nos. Nikdy jsem si nebyl jistý, co se přesně bude dít dál a o čem to celé vlastně je a to se mi moc nestává.  Prostě jedinečný filmový zážitek, který svou perverzností a stylem nesedne každému, ale komu ano, ten bude odpálen stejně jako já. Mrzí mě však věčné srovnávání s jiným filmem, které nedělá vůbec čest Saltburnu. Jelikož nejzábavnější na tomto filmu pro mě byla ta nejistota a jak jsem se snažil rozklíčovat skutečnou zápletku filmu, poselství i všechny postavy. Což tohle srovnání do velké míry prozrazuje... Jedná o extrémně záživnou podívanou, která svým líbivým vizuálem zakrývá špínu a temnotu příběhu, který se tu odehrává. Příběh a postavy toho nabízí víc, než ostatní připouští. Je to mnohem více o tom být stínem, o lásce a posedlosti, o fetišizaci krásy a o přemíře konzumu, než o kritice bohatých a tak podobně.... Ovšem i bez hlubších myšlenek bych s klidem nasolil čtyři hvězdy, už jen za tu povrchní zábavnou hodnotu snímku. (16.02.2024)

Při sledování filmu se ve mně neustále drala myšlenka, že Saltburn je kousek, co má štýlo. Že je zkrátka natočen způsobem, který já úplně nejsem zvyklý vídat a moc mě to bavilo. Dějově jsem asi měl štěstí, že pana Ripleyho, kterého to prý hodně vykrádá, mám stále před sebou a nebyl jsem tím tedy moc rušen. Barry Keoghan a Jacob Elordi jsou bezpochyby jedni z největších herců nastupující generace a věřím, že o nich ještě hodně uslyšíme, ačkoliv hlavně první jmenovaný je podstatně starší, než si můžeme z filmu domyslet, nijak mě to však nerušilo. Za to Archie Madekwe, jehož jsem měl tu čest v posledních dvou letech vidět v 5 velkých projektech, to u mě bude mít ještě hodně těžké. Rozhodně jeden z těch filmů, kvůli kterému má smysl mít stále ultra levný Prime a díky skvělé kvalitě na této službě jsem si ho doma užil více možná než v kině. (29.02.2024)

Emerald Fennell je prostě paní režisérka a nemůžu se dočkat na další její počiny, protože mě opět naprosto dostala. Nejhorší je, že jsem postavu Barryho Keoghana chápala a vlastně jsem s ním i soucítila bez ohledu na to, co všem udělal. A přesně tohle Emerald prostě umí. Je to slabší než její prvotina, to rozhodně, ale kvalitu, gradaci, moment překvapení to pořád má a dokázala si to udržet. (19.02.2024)

Nemůžu si pomoct, ale přes kvalitní řemeslo mě to vlastně ničím nezaujalo. Moc to připomíná mix filmů a knih které, samy o sobě, dané motivy zpracovávají o poznání lépe+ mám nějakej problém s xichtem B.Keoghana a dvě hodiny na něj koukat v jeho nejodpudivějších kreacích bylo fakt utrpení (zkouším to ale do hodnocení nepromítat). (24.12.2023)

Zvěsti o kontroverzích a excesech se za mě nepotvrdily, Saltburn je velmi klasicky vystavěné vyprávění postavené na zrcadlení dvou ústředních postav a také dvou třídních světů, které se po dvou třetinách obrací na hlavu a poodkryje pravé záměry (jež zcela vysvětlí až v závěrečné polorekapitulaci). Podmanivě stylizovaný film o tom, jak dogmatizované boháče jejich okolí podprahově využívá, jehož satirickou artikulaci povyšuje na hutnou psychologickou partii hlavně Barry Keoghan - nelepší herec své generace, který ještě dokáže velké věci. Tady mu navzdory nečitelnosti jeho postavy snadno propadneme, jelikož slouží také jako objektiv do světa přetvářejících se školních institucí a ne tak pozérského prostředí majetné smetánky, která si svou pozici alespoň přiznává. Motivace infiltrujícího se hrdiny sice nejsou úplně jasné, ale jednotlivé postavy tu stejně jsou jen nositeli vnějších významů a nelze je brát úplně vážně. Spojení temného dramatu, ironie a cynismu je každopádně moc povedené a rád se k tomu někdy vrátím. Nemluvě o tom, co i v menších situačních rolích svedou herci jako Richard E. Grant nebo Rosamund Pike. (02.01.2024)