Metoda Markovič: Hojer
Cesta k svetlu
Režie:
Pavel SoukupScénář:
Jaroslav HruškaKamera:
Ondřej BelicaHudba:
Jan RichterHrají:
Petr Lněnička, Petr Uhlík, Václav Neužil ml., Sarah Haváčová, Adam Mišík, David Prachař, Jindřich Žampa, Terezie Holá, Roman Skamene, Tomáš Dalecký, Jiří Siman, Milan Šteindler, Michaela Hanzlíková (více)Obsahy(1)
Jiří Markovič sa nechce zmieriť s tým, že má celý prípad uzavrieť, pretože má od Ladislava Hojera ďalšie priznanie. Rozkaz od vedenia znel ale jasne. A na Ladislava Hojera čaká drevený spacák, ktorý videl vo sne. (Voyo)
Recenze (35)
Tvůrci seriálu ani ve finále nezklamali, jeli si to své, a to je moc dobře, protože se mi zase po delší době příjemně dívalo na českou kriminálku. Major Markovič z toho sice vyšel v trochu divném světle, protože jeho nechuť k trestu smrti ani v Hojerově případě nevycházela ze sympatií k vrahovi, ale ze snahy odstranit i další policejní pomníčky (kdo četl předlohu, ví). Já odpůrcem trestu smrti nejsem, takže jsem si vraha, který se cestou k oprátce svíjí hrůzou, opravdu vychutnal. Alespoň jednou v životě měl, parchant, představu o tom, co prožívaly jeho oběti. / Poučení: Čtrnáct káv denně je přece jen příliš. ()
Epizoda naprosto neskrytě potvrzuje zásadní selhání: neschopnost vyprávět. Jako “vedlejší případ” servíruje “Kotkův příběh” (skvělý mimochodem) a konečně dává smysl návštěvám. Pokud by se tímto začalo, nastavil by se celkem logický most, proč za ním Markovič vůbec leze + by byl stravitelnější/pochopitelnější i koncept “bonusových vedlejších případů”. Jinak samozřejmě šanci “vychutnat” si popravu epizoda vytěžila beze zbytku. ()
Skvělý seriál, který jako celek hodnotím plným počtem mne v poslední epizodě jen drobně rozladil neautentickým zpracováním výkonu trestu smrti, kdy skutečnosti neodpovídá prostředí ani způsob provedení (byť některé konkrétní detaily Hojerovy popravy - třeba zmínka o zlomeném prstu katova asistenta - souhlasí). Toho, kdo se podrobně zajímá o penologii a konkrétně o pankrácké popraviště to snad zamrzí, ale uznávám, že drtivá většina diváků to ani nezaznamená. Jen drobná vada na kráse jinak úctyhodného počinu, jehož pokračování se jistě vbrzku dočkáme ()
Několikrát mi poslední díl dal ťafku. Nechci nijak adorovat vraha několika žen. Když se na to podívám z pohledu vyvíjejícího se vztahu Markoviče s Hojerem, bylo mi ho nakonec dost líto a provaz bych mu (v této romantizované adaptaci reality!; jaký byl ve skutečnosti opravdu netuším) nepřál. Připadal mi jak zraněné zvíře, které se ocitlo v cizím světě a nevědělo, jak v něm fungovat a vidět, jak ho táhnou k provazu, mi nedělalo dobře. Jsem moc rád, že trest smrti už u nás neexistuje. Souboj Lněničky s Kotkem, respektive jeho obhájcem byl taky poměrně záživný. Za mě skvělé zakončení jednoho z nejlepších českých seriálů. ()
Jak mě Kokotek celou dobu sral, tak v posledním dílu je skvělej. Poslední díl je dokonalé uzavření série po všech stránkách. Možná jeden z pěti nejlepších závěrečných dílů, které jsem viděl. Nejen u českých seriálů. Prakticky vše z kometáře první dílu neguju. Minisérie je stala až na pár detailu vyjimečnou oslavou, vyjimečného vyšetřovale v nesmírně těžké době. Především pro lidské přístupy a pokrokovou profesionalitu. Jedná se asi o první seriál, kde z dvouhvězdy na úvod udělim ve výsledku s klidem čistou pětku. Finále zlepšující se kvalitu rozhodně potvrdilo a definovalo. Nakonec i ten Mišík dostal prostor, který si obhájil. ()
Galerie (1)
Photo © Archiv TV Nova
Zajímavosti (2)
- Když má prezident Husák před sebou žádost o milost, lze si všimnout, že Žabimajerský (Daniel Heriban) je podepsán jako Mgr. Štefan Žabimajerský. Jedná se o chybu, jelikož v předmětné době nebyl titul magistra udělován. Absolventi právnických fakult zakončením vysokoškolského studia státní závěrečnou zkouškou nezískali žádný titul. Mohli však následným vykonáním nepovinné státní rigorózní zkoušky získat titul JUDr. Magisterský titul je absolventům vysokých škol v Česku udělován až od roku 1990. (Bediverecs)
- Scéna v čase 6:25, kdy dojedou na služebnu v „Ústí“, se natáčela na Wagnerově náměstí v Berouně. Objekt byl vystavěn v 70. letech 20. století jako sekretariát OV KSČ (přezdívalo se mu „Kreml“), po revoluci tu mimo jiné dlouho sídlila Česká pojišťovna. V zadním traktu sídlí některé soukromé firmy a jsou tu ordinace soukromých lékařů, v bývalém školícím středisku je Domov na verandě (zařízení pro seniory). (a-ja)
Reklama