Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrají:
Vladimír Menšík, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Čestmír Řanda st., Regina Rázlová, Josef Vinklář, František Hanus, Iva Janžurová, Vítězslav JirsákObsahy(2)
Hra Jiřího Hubače, vyznamenaná na MTF Zlatá Praha 1977 a na MTF Monte Carlo 1978, patří k nejvýznamnějším dílům české původní televizní tvorby. Dramatický příběh otce, syna a celé rodiny řeší závažný sociální problém, který s sebou přináší nebezpečí alkoholismu. Otec Kára (V. Menšík), hudebník v baru, propadá alkoholu natolik, že to ohrožuje rodinné soužití. Jeho žena (J. Hlaváčová) vidí, jak se partner mění, nemá už sílu znovu uvěřit jeho dalším slibům a opouští ho. Jediný, kdo otci ještě věří, je syn Ondřej (J. Hanzlík). Přesvědčí ho, aby se šel dobrovolně léčit… Předností Hubačova dramatického talentu je hluboký pohled na osudy postav a jejich okolí, schopnost vytvářet živé a pravdivé charaktery. V roli Káry v inscenaci Františka Filipa z roku 1977 vytvořil Vladimír Menšík jednu ze svých nezapomenutelných postav. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (224)
Skvělá iscenace fenomenálních tvůrců - takto ve zkratce lze charakterizovat tento televizní film věnovaný alkoholismu. Předchůdce Vláčilova HADÍHO JEDU dává neuvěřitelně velký prostor Vladimíru Menšíkovi. Mýtus o jeho jednostrunném komickém herectví tento vynikající rozporuplný muž tady bourá od základu. Tragédie alkoholika je zvláštním případem neštěstí každého, kdo včas nedokáže zkrotit běsy v sobě a dopusti, aby nad ním nabyli moci. Takto postižení lidé neztrácejí své lidství hned a zcela. O to otřesnější tragédie, o to jímavější dočasná vzepětí a často - s přispěním vyšší moci - i pozitivní překonání nemožných stavů, považovaných za nezvladatelné. Letos je to dvacet let od smrti tohoto giganta naší kinematografie i televizní dramatické tvorby. V IKAROVI - a nejen v něm - postavil sám sobě nejkrásnější pomník. Pomník, který připomíná složitou členitost a nepopiratelnou nadčasovou velikost tohoto bodrého, temperamentního Moravana. ()
"Když má člověk někdy někoho doopravdy rád, je to ta nejkrásnější věc, která ho může v životě potkat." Poslední věta Vladimíra Menšíka před odchodem do protialkoholní léčebny mluví za celou tuto nesmrtelnou inscenaci z pera znalce lidských srdcí Jiřího Hubače. Opravdu mistrovské drama a nejen Menšíkův lidský a civilní projev herectví. Tohle by se mělo pouštět na katedře FAMU všem hercům, kteří chtějí v životě něčeho dosáhnout a zahrát. A měli by se podle toho učit i dnešní rádoby herci, kteří elitě, která zde hraje nesahají ani po kotníky. Ikarův pád zapůsobí o něco více hlavně na ty, kteří se s démonem alkoholem seznámili blíže, ať už jakkoliv. ()
Tak to bol herecký koncert V. Menšíka. Väčšina z nás ho považuje skôr za komediálneho herca a pritom on majstrovsky zvládal aj charakterové postavy. Nie nadarmo je V. Menšík považovaný za najlepšieho českého herca všetkých čias. Nedokážem si predstaviť kto iný by dokázal tak bravúrne zahrať bezmocnosť alkoholika. Proste skvelé, skvelé a ešte raz skvelé. Len nechápem, prečo tento film ešte nie je zaradený v rebríčku najlepších filmov? ()
Legendární televizní drama jedné obyčejné rodiny. podle scénáře Jiřího Hubače. Že byl Vladimír Menšík legendární komik a vypravěč o tom žádná, ale on byl zrovna tak legendárním hercem charakterních rolí a bylo jich mnoho. Toto je jedna z nich. Přesto, že Menšík filmu "kraluje" i další herecké výkony jsou více než nadstandardní a i díky režii Františka Filipa film patří oprávněně mezi nejcennější klenoty naší televizní tvorby. ()
Né tak silné jako "Dnes naposled". Čekal jsem pořád, kdy to opravdu přitvrdí a vpodstatě od začátku do konce si to zachovalo stejný spád a stejnou atmosféru. Na TV film velmi dobré a bez větších výtek. Menšík v roli vážného člověka hraje daleko přirozenějc, než když hraje veselou kopu. (Nevěřil jsem, že si tohle někdy řeknu) ()
Galerie (6)
Zajímavosti (13)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Ikarův pád“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
- Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1980, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)
Reklama