Ikarův pád

Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. (10.11.2023)

Na stránkách ČT jsem si přečetl že Vladimír Menšík viděl film poprvé až při televizní premiéře jako ostatni diváci. Byli zrovna s rodinnou na chalupě. Při sledování všichni plakali a ulzený Menšík řekl: „Kruci, to jsem to zahrál. To by mě ani nenapadlo, že se sám rozbrečím… Podle syna Petra Menšíka jeho maminka pravila: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." Mě to taky tak přišlo, byl to obrovský herecký výkon od člověka co si ledaccos zažil. Hrál hodného člověka ale silně silně závislého na alkoholu, čímž kazil celému svému okolí životy. Taková role mu báječně sedla. Občas jsem ve filmu cítil velké napětí, byl napnurý jak se vše vyvrbí a emoce fungovaly naplno. Ještěže já nenosím ani do školy rum, jinak bych poznal Šturm. A hlavně mám rád tyto rodinná dramata dost rád a Hubač umí psát skvělé dialogy. Flm vede k zamyšlení a na pokračování se dost těším. Odpouštím tedy i úděsně přehrávající Reginu Rázlovou a naprosto nevyužitou Janžurku v nemožné paruce. (05.10.2019)

Není alkádo jako alkádo. Otec Kára sice miluje lahev víc, než svoje zdraví, ale když je v lihu, mluví o hvězdách a používá filozofické metafory, čímž si mne omotal řádně. Nejradši bych použil nějaký žargon, kterým bych vyjádřil svůj despekt k chlastu. Není nic horšího, než vidět, jak se z rodinnýho příslušníka stala obří láhev. Zkušenosti jsou zkušenosti. Jenže při perfektním scénáři a laskavým projevu PANA Menšíka jihnu... Na zdraví!!! (27.05.2010)

Zřejmě první film, ve kterém se mi Vladimír Menšík představil tak, jak jsem ho neznala a společně s Jaromírem Hanzlíkem, kterého jsem dosud v žádné podobné roli neviděla, dokázali vytvořit silný vztah syna a otce zápasícího s alkoholismem. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna, ve které se Hanzlík snaží probrat svého, alkoholem zcela omámeného otce, z pohovky v baru. Dokonalá souhra skvělého herectví. (06.07.2008)

Veden jistou rukou Františka Filipa podle partitury Jiřího Hubače, předvádí výtečný Vladimír Menšík herecký koncert, na který se jen tak nezapomíná. Přestavuje nám pozvolnou a občas téměř nenápadnou destrukci vztahů i osobního života jednoho obyčejného alkoholika, netlačí přitom na pilu, nepřehání, přesto vytváří tíživou atmosféru v níž se blýská emocemi jako uprostřed gigantické bouře, aby se mi nakonec prohnal hlavou jako emocionální tornádo. Výtečně zpracované téma, které herci s Vladimírem v čele vypilovali k naprosté dokonalosti a vytvořili z něj jeden z největších klenotů české televizní tvorby. I po několikáté mě to dostalo potvrdilo své místo v první desítce mých oblíbených televizních filmů. (06.09.2013)