Ikarův pád

Není alkádo jako alkádo. Otec Kára sice miluje lahev víc, než svoje zdraví, ale když je v lihu, mluví o hvězdách a používá filozofické metafory, čímž si mne omotal řádně. Nejradši bych použil nějaký žargon, kterým bych vyjádřil svůj despekt k chlastu. Není nic horšího, než vidět, jak se z rodinnýho příslušníka stala obří láhev. Zkušenosti jsou zkušenosti. Jenže při perfektním scénáři a laskavým projevu PANA Menšíka jihnu... Na zdraví!!! (27.05.2010)

Smekám a  nejen před panem Menšíkem. Tady ať vytáhnu z klobouku kteréhokoliv herce, byl vynikajicí. Navíc Hubačův scénář a skvělá dramaturgie. Menšíkovo ublížené filozofování dokonalé, stejně jako Řandův veskrze odporný švagr pokrytec. Dobrácký a milující Hanzlík či utrápená Hlaváčová, vše na jedničku. Ale hvězdičku k ní bych rád přilípl Regině Rázlové, její hysterák rozmazlené holčičky byl prostě úžasný. Sice zrovna téhle scéně se mi zdráhalo uvěřit (tedy její motivaci), ale i tak byla nezapomenutelná. Fantastická česká škola filmového umění. (11.10.2022)

Nedovolím si tvrdiť, že by bol Menšíkov herecký výkon nevýrazný. Čo mi však prišlo nevýrazné, je jeho rola. Keď si predstavím Hrušínskeho vo filme “Nádej”, ktorý je tematicky zhodný, tak je Rudolf absolútnym víťazom. Dobrý film, no drámu o alkoholikovi si viem predstaviť aj emotívnejšiu, negatívnejšiu .. (06.12.2021)

Protialkoholický film takmer bez alkoholických delíriových scén. Rozumiem tomu tak, že to nemala byť v žiadnom prípade komédia a pohľad na chodiaceho alebo rozprávajúceho opilca je vždy komický. Tak vynikla psychológia a trochu sa stratila reálnosť situácie. Ako ukážku ľahkej formy závislosti, keď ešte existuje cesta späť, to ale beriem. Výborný Menšík aj celý zvyšok osadenstva, len to na mňa nezapôsobilo nijak mimoriadne. Nakoniec som mal pocit náboru na protialkoholické liečenie. –––– Emocionální stabilita na sto procent, tatínku. (17.12.2015)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)