Ikarův pád

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)

Legendární televizní drama jedné obyčejné rodiny. podle scénáře Jiřího Hubače. Že byl Vladimír Menšík legendární komik a vypravěč o tom žádná, ale on byl zrovna tak legendárním hercem charakterních rolí a bylo jich mnoho. Toto je jedna z nich. Přesto, že Menšík filmu "kraluje" i další herecké výkony jsou více než nadstandardní a i díky režii Františka Filipa film patří oprávněně mezi nejcennější klenoty naší televizní tvorby. (24.10.2018)

Na stránkách ČT jsem si přečetl že Vladimír Menšík viděl film poprvé až při televizní premiéře jako ostatni diváci. Byli zrovna s rodinnou na chalupě. Při sledování všichni plakali a ulzený Menšík řekl: „Kruci, to jsem to zahrál. To by mě ani nenapadlo, že se sám rozbrečím… Podle syna Petra Menšíka jeho maminka pravila: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." Mě to taky tak přišlo, byl to obrovský herecký výkon od člověka co si ledaccos zažil. Hrál hodného člověka ale silně silně závislého na alkoholu, čímž kazil celému svému okolí životy. Taková role mu báječně sedla. Občas jsem ve filmu cítil velké napětí, byl napnurý jak se vše vyvrbí a emoce fungovaly naplno. Ještěže já nenosím ani do školy rum, jinak bych poznal Šturm. A hlavně mám rád tyto rodinná dramata dost rád a Hubač umí psát skvělé dialogy. Flm vede k zamyšlení a na pokračování se dost těším. Odpouštím tedy i úděsně přehrávající Reginu Rázlovou a naprosto nevyužitou Janžurku v nemožné paruce. (05.10.2019)

Zajímavý film. Tohle je podle mého názoru jeden z nejlepší českých (československých) filmů vůbec. Svůj životní výkon zde předvádí Vladimír Menšík a já mu věřil každý pohyb, každé slovo, kdyždý čin. Nic na kvalitě filmu nemění fakt, že se jedná o televizní snímek. Tenhle film je prostě kvalitní, a to mi nikdo nevymluví. Vladimíra Menšíka perfektně doplňují další herci, a dá se říct, že výkon pana Menšíka povznesl i jejich herecký výkon na nadprůměrnou úroveň. Tenhle film jsem viděl poprvé tuším jako šestnáctiletý a byl jsem překvapen, že nějaký takhle kvalitní televizní film byl u nás natočen. Teď jsem ho viděl po pěti letech a svůj názor jsem nezměnil. Je to prostě dokonalá sonda do alkoholikova života, kterou pozvedl pan Menšík svým realistickým ztvárněním pana Káry. A nelze nepřipomenout, že na tento film navazuje neméně kvalitní pokračování Tažní ptáci, ve kterém exceluje po boku pana Menšíka Vlastimil Brodský. Ale Ikarův pád je pro mě prostě dnes už kultovní záležitost a zcela po právu uděluji pět hvědiček. (10.07.2008)

Veden jistou rukou Františka Filipa podle partitury Jiřího Hubače, předvádí výtečný Vladimír Menšík herecký koncert, na který se jen tak nezapomíná. Přestavuje nám pozvolnou a občas téměř nenápadnou destrukci vztahů i osobního života jednoho obyčejného alkoholika, netlačí přitom na pilu, nepřehání, přesto vytváří tíživou atmosféru v níž se blýská emocemi jako uprostřed gigantické bouře, aby se mi nakonec prohnal hlavou jako emocionální tornádo. Výtečně zpracované téma, které herci s Vladimírem v čele vypilovali k naprosté dokonalosti a vytvořili z něj jeden z největších klenotů české televizní tvorby. I po několikáté mě to dostalo potvrdilo své místo v první desítce mých oblíbených televizních filmů. (06.09.2013)