Tažní ptáci

Tažní ptáci jsou volným pokračováním filmu Ikarův pád. Hudebník Kára nakonec nastoupil na protialkoholní léčbu a jeho zážitky jsou vyprávěny právě tímhle filmem. Tažní ptáci jsou v mnoha ohledech ještě silnější než Ikarův pád. Již nejde o drama jednotlivce, ale o drama celé společnosti alkoholiků. Přibývají další postavy a další výtečné herecké výkony (Vlastimil Brodský!). Atmosféra příběhu je opět smutně depresivní a na rozdíl od filmu Dobří holubi se vracejí, není ani prostor, kde to odlehčit černým humorem. Boj alkoholika s jeho závislostí není vůbec jednoduchý. Cesta zpět do normálního života je nesmírně obtížná a pro někoho téměř nemožná… Lépe je dát si sakra bacha, aby tam člověk neskončil. Jsem rád, že mé zkušenosti s podobnými případy jsou jen zprostředkované právě podobně silnými snímky. Jako prevenci mohu jen doporučit. (13.12.2022)

Ikarův pád na druhou. Výtečné, ještě syrovější pokračování filmu, ve kterém bravurní Menšík dostává posilu v řadě dalších výtečných českých herců. Ať už je to Eduard Cupák, Josef Somr nebo Vlastimil Brodský, který tu vytváří možná jednu ze svých nejsilnějších rolí. Scéna u klavíru, ve které svádí Kára nerovný boj s pokušením, patří k těm, na které se prostě nedá zapomenout. A není jediná. Tažní ptáci jsou zkrátka další z nezapomenutelných televizních klenotů, který navíc odhaluje jak tragicky hlouboko padla televizní tvorba o 30 let později, kdz se potácí někde mezi brakem, paskvilem a klinickou smtí a to přesto, že není omezena žádnými tehdejšími mantinely. (14.09.2013)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Na televizní film je to zcela nadprůměrný počin, navíc když vezmeme v potaz dobu vzniku. V pokračování příběhu pana Káry ustupuje Vladimír Menšík jako hlavní protagonista poněkud do pozadí a zdatně mu sekunduje Vlastimil Brodský. Zejména v úvodu filmu se jedná spíše o kolektivní pohled, který se pak střídavě i společně zaměřuje na tyto dvě ústřední postavy. Těžko říct, čí osud je pohnutější a hlubší. Vzniklo vynikající dílo, které je stále aktuální a stále udivuje diváky svým lidským pojetím. (19.05.2018)

Druhý díl a další perla Československé filmařiny s plejádou předních herců té doby, Hubačovým scénářem a Filipovou režií - stejně precizní jako v Ikarově pádu. Druhý díl na mě osobně zapůsobil ještě víc, je v něm více odhalené bolesti, více pravdy řečené otevřeně a více slz, utápěných v posledních nadějích. Hodně silný film. (02.12.2013)