Tažní ptáci

Co napsat ke klasice ? Velké poděkování za výkon Brodskému, který se pod vedením Filipa zbavil své machy-"bróďovštiny"a předvedl dokonalé mistrovství,podle mě, se jedná o jeho životní roli. O sošku "Nymphe dorée" kterou obdržel Vlastimil Brodský za herecký výkon, jej připravil ředitel tehdejší Československé televize Jan Zelenka, který ji vzal k sobě do „úschovy“. Po roce 1989 Vlastimil Brodský napnul všechny síly aby se cena našla, ale nevypátral ji. 2020 (27.05.2010)

Vynikající herecké obsazení a vynikající herecké výkony. Snímek ale celkově působí dost depresivně, stejně jako předešlý. Pokud je určen především abstinentům, aby nezačali chlastat, tak to se režisérovi Filipovi celkem podařilo. Ale pochybuji, že odradí nějakého alkoholika. Těm už většinou nepomůže ani protialkoholní léčebna. Ale jako zamyšlení o účelnosti vynakládání obrovských finančních prostředků na léčení alkoholiků dobrý. Z tohoto pohledu je film hodně nadčasový. Dnes se navíc k alkoholu přidali v doslova masovém měřítku i drogy. (23.04.2012)

Ačkoliv od jmen jako Menšík, Brodský, Somr...by člověk spíše čekal film tipu komedie, zde je dokonale vidět hlavně u dvojice Menšík-Brodský, že dokonalý herec nejen že dokáže zahrát dokonale dramatickou roli, ale ještě jí dokáže odehrát tak,že mu to člověk věří, jako by se ho to přímo týkalo.Znovu a znovu smekám před panem Menšíkem, byl to PAN herec, druhý takový není a nebude. (08.01.2016)

Ikarův pád na druhou. Výtečné, ještě syrovější pokračování filmu, ve kterém bravurní Menšík dostává posilu v řadě dalších výtečných českých herců. Ať už je to Eduard Cupák, Josef Somr nebo Vlastimil Brodský, který tu vytváří možná jednu ze svých nejsilnějších rolí. Scéna u klavíru, ve které svádí Kára nerovný boj s pokušením, patří k těm, na které se prostě nedá zapomenout. A není jediná. Tažní ptáci jsou zkrátka další z nezapomenutelných televizních klenotů, který navíc odhaluje jak tragicky hlouboko padla televizní tvorba o 30 let později, kdz se potácí někde mezi brakem, paskvilem a klinickou smtí a to přesto, že není omezena žádnými tehdejšími mantinely. (14.09.2013)

Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. (17.08.2018)