Tažní ptáci

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

"Sestro Hromádková, co nám k tomu řeknete." "No co, když já to bez tý cigarety nevydržím!" "Tak Vy to nevydržíte. Co mají říkat oni? Vzali jsme jim všechno. Pohodlí, domov, drogu, pochopení. Místo toho mají jenom kázeň, odříkání a tělesnou dřinu! Nutíme je cvičit, běhat, brát léky, které jim obracejí duši v těle. Tvrdý chleba, panečku. A Vy mi před nimi řeknete, že nevydržíte službu bez jediné cigarety." Volné pokračování dramatu Ikarův pád se odehrává z velké části v protialkoholické léčebně. Jiří Hubač je nenahraditelný. Nikdo neuměl popsat charaktery a jednání postav tak jako on. Ten do lidí absolutně viděl. Herecké obsazení je bezkonkurenční a hlavně tak přirozeně zahrané, že to se těžko dá popsat. Co předvádí Vladimír Menšík jako Kára a Vlastimil Brodský v roli Fendrycha, když se po dlouhé době opět chopí sklenky alkoholu, je NESKUTEČNÉ!!! Tohle je vrchol herecké školy a již bohužel nepřekonatelné. Hudební skladatelé Jiří Malásek a Jiří Bažant snímek opatřili krásným hudebním doprovodem, ta křídlovka mě bude navždycky znít v uších. Škoda, že už se Vladimír Menšík nedožil dalšího pokračování, které mu Jiří Hubač psal zase přímo na tělo a později byl natočen film Hodina klavíru s Boleslavem Polívkou a Pavlem Liškou, který byl ale pěknej debakl. Ikarův pád a Tažní ptáci patří k tomu nejlepšímu, co v československé dramatické televizní tvorbě vůbec kdy vzniklo. (21.05.2018)

Chudáci snaživí alkoholici, kteří dělají celému světu a všem okolo obří službu, když nastoupili léčbu a jejich rodinní příslušníci je přesto zrazují, když od nich dávají ruce pryč a rádi by začali žít svoje vlastní životy- bez nadávek (to tam nebylo), výčitek (to tam taky nebylo), ponižování (ani to tam nebylo), nebo třeba bití (to už tam vůbec nebylo). Je to výborně zahraný, ale jinak je to lehce zvrácený, pocity viny patřily za zeď toho ústavu, tohle by měla být hlavní message případného remaku. (08.09.2024)

Tažní ptáci dostávají po Ikarově pádu nový rozměr. Potkáváme se s alkoholiky, z nichž  mnohé bych mezi alkoholiky na první pohled ani nezařadil. Nejzajímavější je rozhodně osud postavy Vlastimila Brodského, který ale naprosto rezignoval a je prakticky jasné, že mu není pomoci. A nejen on, ale i Vladimír Menšík nebo v malé roli Radovan Lukavský či Josef Somr dodávají filmu na výjimečnosti. Přiznám se, že když jsem film sledoval o mnoho mladší, byl jsem velmi zklamán tím, že Kára nakonec doma podlehne a opije se. Tak jako tak jsou oba filmy obrovskými hereckými koncerty. Bohužel na Vladimíru Menšíkovi už byly vidět jeho vleklé zdravotní problémy. (04.11.2021)

Velmi mě zajímalo jak se budou dál vyvíjet osudy alkoholika Káry a jeho rodinny. Začátek mě tolik neoslovil. Prostředí protialkoholické léčebny bylo holé, až příliš z něho čišela televiznost a čekal jsem že bude drsnější. Hanzlík mi navíc tentokrát připadal jako protivný suchar. Pak to ale opět sklouzlo ke kvalitnímu alkoholickému dramatu a emoce opět začaly fungovat. Vladimír Menšík zde byl zase za hodného člověka který ale svůj boj s alkoholem nedokáže vyhrát. I když jsem mu to znovunabytí lidské důstojnosti tak přál. Vlastimil Brodský předvedl neméně skvělý výkon v neméně pozoruhodné postavě něžného alkoholika který je přesvědčen že člověk může létat. Těšil jsem že se příběh těch dvou nějak uzavře a byl jsem zvědavý jak. A nějakého konce jsem se nedočkal, což mě dost mrzelo. Bez Vladimíra Menšíka by se ovšem třetí pokračování skutečně realizovat nemohlo. Slabší čtyřka. (20.11.2019)