Tažní ptáci

Po Ikarovom páde som si hovoril, že všetko bolo povedané a pokračovanie asi bude o niečo slabšie. Opak je pravdou, je ešte lepšie. V podstate platí to, čo v prvom komentári, len Vtáci ma chytili hneď od začiatku a nepustili do konca. Je to ale zásluha faktu, že som bol zvedavý, ako bude príbeh ďalej pokračovať, čiže za to môže predovšetkým kvalita Ikarovho pádu. Je na zamyslenie, prečo 30 rokov starý televízny film je psychologicky lepšie zvládnutý, ako súčasná česká komerčná kino produkcia, ktorá sa na artovú drámu prevažne iba tvári. Prečo potom opúšťať domov s televíziou a chodiť do kina si za menej kvalitné české produkty platiť. To je ale na veľmi dlhú úvahu. Žeby nedostatok kvalitných scenáristov a hercov a vačší apel na finančný zisk? Keď ale vtedy ľudia radi sledovali napríklad Ťažných vtákov, prečo dnes dávajú prednosť ľahšie stráviteľným dielam? (12.09.2013)

[3,5*]     Ešte depresívnejšie ako Ikarův pád (1977), divák tu prežíva nepríjemné, skľučujúce pocity takmer neprestajne, bez možnosti aspoň krátkej úľavy. Pokiaľ predtým hlavný hrdina  mal aspoň z času na čas normálny život a choval malú nádej, že sa z tej závislosti dostane, teraz už len prežíva v tvrdom režime liečebne s vedomím, že aj keby sa vyliečil, jeho predchádzajúci život mu to už nevráti. Prostredie liečebne je bezútešné (niečo ako Dobří holubi se vracejí bez humoru), divákovi sa naskytuje zúfalý pohľad na zúbožené bytosti, starých chlapov, ktorí stratili posledné zbytky svojej ľudskej dôstojnosti a chovajú sa ako malé deti. Menšík tu už nemá až taký priestor na svoje herectvo (o Hanzlíkovi, či Hlaváčovej ani nehovoriac), našťastie nastupuje Brodský, ktorý vo svojej role priam exceluje. "Tažní ptáci" sa mi javia o trochu slabší ako "Ikarův pád", viac z nich cítiť televízne spracovanie, nejdú až tak do hĺbky. Mimochodom, Hlaváčovej sa už ani neunúvali prirobiť šediny, takže spoločné scény s Hanzlíkom, ktorý má byť akože jej syn, pôsobia ešte úsmevnejšie. (25.10.2021)

Vladimír Menšík počas svojej dlhoročnej kariéry stvárnil množstvo postáv v mnohých filmoch a televízych seriáloch. Väčšinou sa jednalo o komické úlohy. No ja si ho vždy budem pamätať a vážiť hlavne kvôli tomu ako zahral tragických hrdinov v alkoholických drámach - "Ikarov pád", "Tažní ptáci" a "Dobří holubi se vracejí". Snímok "Tažní ptáci" natočil v roku 1983, podľa scénara Jiřího Hubača, režisér František Filip. Je to silný príbeh o človeku, ktorému závisloť na alkohole zničila život. Vladimír Menšík podal obdivuhodný, mimoriadne presvedčivý výkon. Výborne mu pri tom sekundoval Vlastimil Brodský. **** (28.10.2016)

Volné pokračování osudů lidí vyskytujících se kolem Káry, jehož vyobrazovaná situace v protialkoholní léčebně nedostatečně sekunduje prvnímu dílu a kvalita padá výrazně dolů. Dialogy již nejsou tak chytlavé a nové postavy nedodávají ději patřičnou atraktivitu. Bezprostředně nedochází k obratu ani po přenesení hlavní pozornosti na Fendrycha (Vlastimil Brodský). V závěru tedy divák tápe nad pointou, respektive stěžejní myšlence, která špatně podaná. (13.01.2014)

Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. (17.08.2018)