Monstrum

Zneklidňující atmosféra, skvělí herci a originální sonda do života psychouše. Filmařsky bez námitek. Problém mám ale s tím, kolika lidem to může vnuknout tyto myšlenky. Už teď se ví, že sérioví nebo masoví vrazi často než sami začnou, tak uctívají jiné vrahy a číst si o vraždění je pro ně jako koníček. A u tohohle seriálu mám takový nepříjemný pocit, že by tyto myšlenky a pudy mohl některým lidem přiblížit. (05.03.2023)

Seriál Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera klame názvom. Nesnaží sa totiž zobraziť monštrum, snaží sa zachytiť kto bol Jeffrey Dahmer a hlavne prečo bol aký bol. Seriál z neho nerobí beštiu, ktorá by proste len zabíjala a zabíjala, ale ukazuje že mal v sebe pochybnosti, veľa životných sklamaní, chcel aby mu niekto pomohol...A až súhra toho čo mal vrodené, prístupu okolia, a doby v ktorej žil mu umožnila/donútila/poskytla priestor na vražedný prerod. Ako je príbeh odprezentovaný a hlavne herecky zvládnutý by som prirovnal k dojmom zo seriálu Černobyl. Tak nejako všeobecne známe odprezentovať pútavo a dostať do diváka všetky potrebné informácie. Bohužiaľ tu Netflix urobil niečo, čo dojem veľmi rozriedilo. Posledné 4 diely sú vlastne úplne samostatný seriál. Netflix ukazuje, prečo si vybral zo všetkých vrahov práve Dahmera. Zabíjal čerňochov, gayov a bol tam aj hluchonemý. Netflix z druhej polovice seriálu tak mohol urobiť kritiku spoločnosti, ukazovať prstom na hriechy minulosti, ktoré pretrvávajú dodnes. Tie posledné 4 diely, čo sa udalostí týkajúcich sa priamo Dahmera, sa mohli vojsť do potitulkových scén 6 dielu. Dahmer časť 4*, agitačný prívesok 1-2*. (16.10.2022)

Dahmer je jeden z tých audiovizuálnych počinov, pri ktorom máte pociť, že recenzie naň by mali písať klinickí psychológovia a nie filmoví publicisti. V rovine štýlua rozprávania ide o príjemnú spomienky na (nie tak dávne) netflixové série, ktoré vo vás ostali dlhšie ako týždeň (Narcos, Midnhunter). Výborná práca s napätím, dramaturgická precíznosť pri uchopovaní kľúčových scén a retrospektív je okamžite stiredaná kráčaním po tenkých ľadoch v oblasti psychologizácie hlavnej postavy, resp. vo vykresľovaní portrétu Dahmera a doby, v ktorej kontexte fungoval. Miestami sa zdá, akoby seriál s Dahmerom sympatizoval a vykresľuje ho ako útlocitného nesmelého introverta, ktorého proste likviduje jeho necitlivé a konzervatívne okolie. Týmto mostíkom sa dostávame aj k portrétu konzervatívnej, homofóbnej a rasistickej Ameriky 70. a 80. rokov. Seriál akoby Dahmera ospravedlňoval, miestami s ním takmer chápavo sympatizoval a zo všekého vinil vplyvy okolia. Škoda, že to netočil Rob Zombie. (25.09.2022)

No asi takhle, obvykle tyhle divácké hity Netflixu ignoruji, ale v tomto případě samozřejmě zvědavost nakonec zvítězila, protože sériový vrah žeano. A i když mě to bavilo a místy mi to přišlo natočené obstojně (byť nějak nechápu ten trend, kdy každou epizodu točí jiný režisér), stejně jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to strašně natahované, a hlavně mám taky docela problém s tím, jestli si taková látka skutečně zaslouží zfilmovat, protože souhlasím s názorem, že vůči pozůstalým obětí je necitlivé oživovat staré rány, a celkově mi to přijde jako cynické zpeněžení lidské krvelačnosti (kterou samozřejmě reflektuji i u sebe - dokonce chápu i lidi, podle nichž se ten seriál držel zbytečně při zemi co se týče zobrazení nějakých nechutností - zájemci o tento druh podívané se musí poohlédnout jinde, osobně jsem si při sledování vzpomněl například na šílenost U Zlaté Rukavice). Prostě pokud si vybavuji dobře, tak jsem dosud o existenci zrůdy jménem Jeffrey Dahmer nikdy neslyšel, a nemám pocit, že by mi rozšířením povědomí o jeho zločinech Netflix nějak obohatil život, spíš je mi z toho zle, protože mě u toho napadá, kolik takových magorů po světě běhá dosud neodhalených, což je prostě hrozná představa. Celkově mě ten seriál uvrhl uvrhl do dost neradostných myšlenek, a nejsem si úplně jistý, že je zdravé něco takového sledovat. (21.10.2022)

Původně jsem chtěl napsat nějaký strašně satirický komentář jako jsem to udělal u komentáře k Johnu Waynu Gacymu a Tedovi Bundymu, ale myslím si, že si to zrovna tenhle počin tak úplně nezaslouží. Víš, tihle sérioví vrazi můžou být zobrazeni dvěma způsoby, buďto ve formě real krimi dokumentů, kde se dělají rozhovory se skutečnými obětmi a policisty, nebo se může natočit seriál s dosazenými herci a scénářem. První případ funguje ve valné většině pokusů, kdežto druhý hraný případ prakticky nikdy. Tím se dostávám k jádru věci, protože Monster: The Jeffrey Dahmer Story, je jedna z těch světlých chvilek, kdy je to zkrátka udělané dobře. Myslím si, že je to udělané dokonce tak dobře, že kdyby bylo trochu víc zatlačeno na nějakou policejní linku a ubráno z linky černošské sousedky, mohlo by to připomínat jakýsi spinoff Mindhuntera (i ten soundtrack je ve vyhrocených scénách prakticky identický). Celá šestá epizoda, je topově natočená, sonda do hlavy sociopatického vraha, který se naposledy ohlédne a pak už se naprosto oddá své posedlosti. Jo a to zatmění je taky sick af. No a co samotný Jeff? Taťka si o prášcích během těhotenství může říkat co chce, ale vzít šestiletého syna a učit ho jak pitvat přejeté zvíře je z hlediska naprosto základní psychologie bezpochyby spouštěč pro sériového vraha. I přes občasné k uzoufání pomalé tempo doporučuju. (23.09.2022)