Monstrum

"Chtěl bych si najít někoho normálního." Tuto větu řekla jedna z obětí.... Dahmer byl nelidská zrůda, s nulovou empatií a nulovým sebevědomím (i proto nedokázal mít s nikým vztah). Evan Peters ho ovšem zahrál naprosto nepochopitelně reálně, až nechápu, jak to mohl psychicky zvládnout.... Hluchoněmého kluka mi bylo líto snad nejvíce... člověk si to dítě vychová, bojí se o něho ve dne v noci a nějaká psychopatická nula - jen tak, z nudy a kvůli svým vlastním úchylným choutkám a vlastní nejistotě, ho prostě jen tak zabije. A ti policajti - CO TO JAKO BYLO???? Sousedka byla skvělá, jen nechápu - jak to mohla vedle tak dlouho vydržet, normální člověk by utíkal pryč...  Jak tu již někdo trefně poznamenal - "šestý díl mi zlomil srdce".... velice výstižné....  Výborná hudba. Všechny díly nekompromisní a náročné. (09.10.2022)

První dva díly absolutní nadšenost. Zbytek dílů upadl do absolutního stereotypu, bez nějakého napětí nebo jakýchkoliv emocí. Jediný díl, který vynikl byl s hluchým Tonym. Evan byl fajn "záporák", ale více mě nadchla představitelka neodbytné Glendy. Každopádně byl seriál natahovaný. 5 dílů by stačilo bohatě. Ještě lépe jen celovečerní film. (02.10.2022)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)

Zvláštní projekt. Není divu, že ho Netflix úplně marketingově netlačí. Na začátku se Dahmer tváří, že má ambice zaujmout prázdné míso po Mindhunterovi, ale netrvá to dlouho a sklouzne do pozice ala ACS: The Assassination of Gianni Versace. Hvězdný tvůrčí tým se měl zaměřit více na společenská témata a příběhy obětí, sousedů, rodičů které tu jsou načtrnuty citlivě a posouvají materiál na jinou úroveň, než na samotnou postvu Dahmera, která celou tuhle snahu potápí ve vodách exploatace, takže je to místy zatraceně nepříjemná záležitost s brutálně přepálenou stopáží. Nick Cave, Warren Ellis a jejich křik velryb na závěr každé epizody hodně ikonický hudební motiv. (25.09.2022)

Může být pro NEobolševickou Televizi Flagrantně Liberálních Imbecilů a Xenokratů větší stimul ke slastnému mnutí všech pseudoasimilačních a pseudointegračních orgánů a k nechutně demagogickému globalizování statisticky naprosto nepodstatných událostí z minulosti na současný celospolečenský problém, než když nějaká zkurvená bílá huba vraždila černoušky? Jistěže může! A sice, když jsou ti negroameričané navíc ještě buzeranti. To je pak prostě totální orgáč! Čili, není divu, že po takovém skutečném příběhu skočili soudruzi od politruků jako slepice po NETFLUSu a k maximálně pěti epizodám, jinak zcela dostačujícím a snesitelným k vykreslení veškerých zrůdovitých Dámrových psychotrampot, přičinlivě a angažovaně přidali ještě jednou tolik BLMLGBT+ manipulativně účelového lkaní, jako obvykle na úkor například invalidů, slepců a dětí s rakovinou bez ohledu na rasu a pohlavní dezorientaci. Výsledkem je brutálně vatěná, úmorně rozplizlá až k posrání vleklá agitka o miloučkých a spořádaňoučkých homomouřenínech, z nichž by bezesporu byli doktoři, inženýři a světoznámí umělci, kdyby v rovněž veskrze spořádaných, mravných a čisťoučkých ghettových HIVklubech nenarazili na predátora. Agitka, kde známého masouna téměř vymazává naprostá osina v prdeli v podobě sice kurevsky labilní, ale patrně veskrze uvědomělé prdelaté čokofeministky, čokoaltruistky a čokomandelinky, evidentně strádající bez čokohada, jejíž jediným příkořím byl občasný smrad v bytě ze sousedovic kulinářských experimentů, ovšem polovinu stopáže tu řádí více než zdivočelý Luther King a zachraple vyřvává, jako by ji samotnou Džefry právě pomlel do karbošů a pod bitchem otrokáře rozházel po bavlníkové plantáži. (24.10.2022)