Monstrum

"Chtěl bych si najít někoho normálního." Tuto větu řekla jedna z obětí.... Dahmer byl nelidská zrůda, s nulovou empatií a nulovým sebevědomím (i proto nedokázal mít s nikým vztah). Evan Peters ho ovšem zahrál naprosto nepochopitelně reálně, až nechápu, jak to mohl psychicky zvládnout.... Hluchoněmého kluka mi bylo líto snad nejvíce... člověk si to dítě vychová, bojí se o něho ve dne v noci a nějaká psychopatická nula - jen tak, z nudy a kvůli svým vlastním úchylným choutkám a vlastní nejistotě, ho prostě jen tak zabije. A ti policajti - CO TO JAKO BYLO???? Sousedka byla skvělá, jen nechápu - jak to mohla vedle tak dlouho vydržet, normální člověk by utíkal pryč...  Jak tu již někdo trefně poznamenal - "šestý díl mi zlomil srdce".... velice výstižné....  Výborná hudba. Všechny díly nekompromisní a náročné. (09.10.2022)

No asi takhle, obvykle tyhle divácké hity Netflixu ignoruji, ale v tomto případě samozřejmě zvědavost nakonec zvítězila, protože sériový vrah žeano. A i když mě to bavilo a místy mi to přišlo natočené obstojně (byť nějak nechápu ten trend, kdy každou epizodu točí jiný režisér), stejně jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to strašně natahované, a hlavně mám taky docela problém s tím, jestli si taková látka skutečně zaslouží zfilmovat, protože souhlasím s názorem, že vůči pozůstalým obětí je necitlivé oživovat staré rány, a celkově mi to přijde jako cynické zpeněžení lidské krvelačnosti (kterou samozřejmě reflektuji i u sebe - dokonce chápu i lidi, podle nichž se ten seriál držel zbytečně při zemi co se týče zobrazení nějakých nechutností - zájemci o tento druh podívané se musí poohlédnout jinde, osobně jsem si při sledování vzpomněl například na šílenost U Zlaté Rukavice). Prostě pokud si vybavuji dobře, tak jsem dosud o existenci zrůdy jménem Jeffrey Dahmer nikdy neslyšel, a nemám pocit, že by mi rozšířením povědomí o jeho zločinech Netflix nějak obohatil život, spíš je mi z toho zle, protože mě u toho napadá, kolik takových magorů po světě běhá dosud neodhalených, což je prostě hrozná představa. Celkově mě ten seriál uvrhl uvrhl do dost neradostných myšlenek, a nejsem si úplně jistý, že je zdravé něco takového sledovat. (21.10.2022)

Famózní herecký výkon jednoho z nejbrutálnějších vrahů/kanibalů/nekrofilů, co kráčel po této zemi. Jednání divák pozoruje s absolutní nechutí a otočeným žaludkem. Seriál si hraje s časovou osou, aby zvýšil dynamiku, ale za mě úplně zbytečně. Jednu hvězdu strhávám za nevěrohodné zobrazeni Dahmera jako mumlajícího dementa, přitom reálně to byl manipulátor barvitě se vyjadřující s IQ 145. Trochu škoda, že ho takto dodrbali. Plus konec a jeho otočení na víru bylo způsobeno serotoninovou a noradrenalinovou terapií, ne prozřením. (28.09.2022)

Skvělý a povětšinou velmi atmosférický zážitek, který využívá fascinaci daným tématem naplno. Zpracování Dahmerova životního příběhu je precizní téměř ve všech ohledech, navíc podpořeno opravdu skvělými výkony ústřední dvojice Evan Peters - Richard Jenkins. Už trailery lákaly na hutnou, těžkou a špinavou atmosféru, a ta se skutečně přinejmenším v prvních dvou třetinách dostavuje. Autoři však nechtějí šokovat, chtějí navodit nepříjemný pocit z člověka, který může naprosto v pořádku chodit mezi námi, a dělat hrozné věci. Snaha pokrýt celý Dahmerův život je důležitá a efektivní příběhově, avšak některé epizody ve druhé polovině tolik tíživě na diváka již nepůsobí, a jsou výrazně pomalejší než dynamičtější rozjezd. S osobou Dahmera jsem byl obeznámený předem, a můžu říct že tvůrci se opravdu věrně drželi daných skutečností, a kromě výtečných hereckých výkonů je právě toto jedním z klíčů k úspěchu. V rámci kriminálního žánru jde určitě o jeden z nejlepších počinů. Tvůrci však i přes tyto skutečnosti nedokážou udržet tempo a atmosféru po celou délku seriálu, a ve druhé třetině se přeci jen dost vleče. Doporučení si však příběh jednoho z nejhorších sériových vrahů v USA určitě zaslouží. 8,5/10 (28.09.2022)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)