Kodaňský kovboj

Excentricka pecka, kterou nefanousci odsoudi ale pro lidi na vlne NWR muze jit o silny filmovy zazitek. Na interpretace to je skoupe. Na silny, hypnoticky audiovizual to je, jak je u Refna zvykem, bohate. Na plose sesti dilu se graduje pribehove i zanrove, nove postavy prichazeji a odchazeji z podivneho panoptika a cele to je vtahujici, jak kdyby Miu zirala skrz obrazovku take do me duse. (06.02.2023)

"Toto je práse, ono 12,5 neděla" Užil jsem si to - až na poslední epizodu o které upřímně netuším, co si mám myslet. Objeví se zcela nové postavy (upíří sestra) a pak to prostě skončí. Působí to jako cliffhanger před vypjatým finálem, ale bojím se, že druhá řada nebude. Jak jsme u Netflixu zvyklý, tak to nejspíš po první řadě zařízne (nedávné zrušení 1899). Jinak pokud se seriál převážně odehrával v realitě bylo to docela fajn. Miu je zajímavý protagonista/protagonistka. Kamerově je to podobně jako další díla NWR super, jen je to pořád stejně honibrkský jako posledních několik jeho pokusů. Hodně mi to připomíná Neon Demon. Stále jsem si to však asi užil víc než totálně nevyrovnané (jak časově, tak kvalitativně) "Příliš staří na to, aby jsme zemřeli mladí." Aspoň z počátku máte pocit, že příběh někam směřuje. Jak kamera krouží při narozeninách stupidního sério-vrahovského synáčka bylo super. Skvělé byly také malé roličky - Krále Sraček z Trojúhelníku Smutku Zlatka Burice jako právníka Miroslava, jednoho z mých nejoblíbenějších dokumentaristů - Madse Bruggera (Cold Case Hammarskjöld) jako rekonstruktéra penisů nebo herního vývojáře Hidea Kódžimi jako podivného japonského muže v pozadí (Jdi za Obry). Tyto camea jsem tedy slovy Karla Gotta "opravdu nečekal". 7/10 (19.01.2023)

Nicku, seš blázen. Ale můj blázen. Tvoje naprostá posedlost módou, modely, modelkami, neony, synťáky je neustále stejná a od dob Drivu točíš naštěstí pořád to samé. Říkám naštěstí, protože si snad jediný, kdo drží žánr neo-noir při životě. Tvé záběry jsou jak statické obrazy, titulní strany časopisu Vogue, vizuální umělecké žrádlo. V práci s tichem seš pořád mistr. Škoda, že si tentokrát opustil pro tebe tak typické násilí, které tomu dávalo vždycky šťávu. Copenhagen Cowboy je bohužel jedno z tvých slabších děl, protože neumí tak šokovat jako předchozí počiny. Tak snad zas někdy příště v nezměněné podobě. NWR bejby, love it or hate it. (14.02.2023)

Neo-noirová nádhera; vizuální poezie; brilantní pocta Alejandru Jodorowskymu a Davidu Lynchovi; peak of slow-cinema – to vše jako experimentální meta-komentář o krizi umělecké svobody. Přeci jen jde o Refnův další egoistický tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní... Best of Refn! (06.01.2023)

Multikulturní panoptikum grázlů a panenská mstitelka, která do něj vnáší rovnováhu. Snůška působivých Refnových trademarků, která se nevyvíjí jak byste čekali nebo chtěli, ale jak bloudí jeho fantasie. První tři epizody zkoušejí naši trpělivost. Průměrně zábavné vody albánské a čínské mafie v nich rozmělní pouze absurdní chvilky s aristokratickou dánskou rodinou na zámku. Čtvrtou epizodu s vítaným přesunem do Kodaně nakopnou řezníci Miroslav a Dušan z Pushera a zpátky na zámku se dostane i na šovinistický bizár s vytříbeným černým humorem, u kterého nechybí samotný Refn. Meta symbolikou i neuspokojivým vyústěním pak seriál slibuje komiksové zítřky. Pokud mu na ně dá někdo prachy. Divil bych se. (28.01.2023)