Nashville

Film, o kterém jsem předem věděla jen to, že existuje a že ho natočil Robert Altman. Od tohoto významného režiséra jsem doposud viděla pouze Zítra nehrajeme! (a Gosford Park) a musím říct, že ač je Nashville svým způsobem hodně odlišný, docela mi Zítra nehrajeme! připomínal. Hlavně tím, že se i Nashvillu dost zpívalo. Písničky se mi líbily, osobní příběhy postav na pozadí událostí v Americe se mi taky líbily, považuji to za zajímavý nápad (a neřeším, kdo s tím přišel první). Podle mého je Nashville přinejmenším dost zajímavý a dobře natočený film, ale trochu bych ho zkrátila. (16.06.2013)

Společensky se angažovat? Proč ne? Altman ví, co chce říct a v průběhu filmu by to měl pochopit i divák, který není úplný ignorant. Nashville má výpovědní hodnotu, chvílí sice trvá zorientovat se v množství postav, ale pak už není problém sledovat všechny ty minipříběhy a lidské pachtění se za slávou. Bohužel to, na co jsem se hodně těšil a co zaujímá značnou část stopáže - písně - mě zaujaly asi nejméně, drtivá většina jsou nevýrazné country odrhovačky, textově nezajímavé, jedním uchem tam, druhým ven. ( oscarová "I´M Eeasy" je spolu se závěrečnou jednoznačně nejlepší ). Vzpomněl jsem si na Formanův Taking Off, kde byl výběr hudby perfektní, i když to byl rok 1971 a hippies ještě nebyli out. Proto nemůžu jít na vyšší hodnocení a taky proto, že Altman umí líp a Nashville nemá "filmovou" ( vizuální ) sílu. Ale těch 160 minut není vůbec úmorných a uteče kupodivu možná i rychleji než u jiných a lepších filmů. (09.06.2006)

God bless America, oni to mají setsakra zapotřebí. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit proč dobrák distributor snaživě nacpal do obsahu ten spoiler? Když na to člověk není připraven, sic dříve nebo později tuší, nabere finálovka nenadálý spád. Proto je velká škoda, když po přečkání, pro mnohé určitě po přetrpění té vrchovaté porce country, přijde o šokující moment překvapení, což rozhodně musí kazit dojem. Takže jak už tady někdo napsal, byla jsem i já vděčná za mojí lenost přelouskat si ten rozsáhlý a prozrazující text před zhlédnutím filmu. (30.03.2012)

Tento film o jednom víkende zo života ľudí z hudobnej branže vo svetovom hlavnom meste country Nashville (štát Tennessee, USA) je vďaka práci s postavami a so zvukom pozoruhodným dielom. Na poskladanie tejto mozaiky postáv, hudby, obrazov a zvukov použil Altman 16 nahrávok rozhovorov na vytvorenie zvukovej stopy, ako aj neustály pohyb kamery, rytmické prestrihy a komentáre v obraze i mimo neho. Osobitne pozoruhodná je úvodná sekvencia na nashvillskom letisku, počas ktorej sa predstaví všetkých 24 postáv. Je iróniou, že hoci film vznikol v roku 1976 ako oslava 200. výročia vzniku USA, odhaľuje práve temnú stránku tejto krajiny – rasové predsudky, sebectvo a vulgárnosť. 70% (15.08.2010)

Typický film R. Altmana: nadprůměrná stopáž, mnoho postav (v tomto případě až zbytečných), pomalé tempo a příběh složený z mozaiky. Tento způsob vyprávění mi nikdy příliš neseděl, s postavami je téměř nemožné se ztotožnit a celé to na mě působilo dost odtažitě, navíc moje záliba rozhodně nespočívá v tom, poslouchat 160 min country. Naštěstí film je natočen zkušenou rukou (až pseudo-dokumentárně) a kupodivu nepůsobí ani moc roztříštěně. Vrcholem je vystoupení K. Carradina s písní I´m Easy (Oscar), která se jako jediná vymyká z celkového hudebního složení.____Komentář a bodové hodnocení berte s rezervou. Za poslední měsíce jsem viděl několik Altmanových filmů, z nichž většina se mi velmi líbila, proto dám "Nashvillu" ještě jednu šanci. 6/10 (01.08.2006)