Nashville

Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. (18.12.2019)

Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. (09.06.2006)

Bezesporu pozoruhodný snímek, který určitě Američanům zvedá jejich ego... na mě ale bylo všechno moc americké. Vím, že to byl pravděpodobně účel, ale všeho moc škodí! Byl to jen shluk amerických symbolů. Vadila mi hádavá a uvřískaná atmosféra filmu a spousta zbytečných dialogů, což se odrazilo i na délce filmu. Možná, že kdybych byla fanynka country, tak by těch hvězdiček bylo víc, ale bohužel. (15.09.2006)

Typický film R. Altmana: nadprůměrná stopáž, mnoho postav (v tomto případě až zbytečných), pomalé tempo a příběh složený z mozaiky. Tento způsob vyprávění mi nikdy příliš neseděl, s postavami je téměř nemožné se ztotožnit a celé to na mě působilo dost odtažitě, navíc moje záliba rozhodně nespočívá v tom, poslouchat 160 min country. Naštěstí film je natočen zkušenou rukou (až pseudo-dokumentárně) a kupodivu nepůsobí ani moc roztříštěně. Vrcholem je vystoupení K. Carradina s písní I´m Easy (Oscar), která se jako jediná vymyká z celkového hudebního složení.____Komentář a bodové hodnocení berte s rezervou. Za poslední měsíce jsem viděl několik Altmanových filmů, z nichž většina se mi velmi líbila, proto dám "Nashvillu" ještě jednu šanci. 6/10 (01.08.2006)

Tvorbu Roberta Altmana teprve začínám objevovat (před měsícem jsem viděl Dlouhé loučení), zatím tak nemohu posoudit, nakolik je tahle částečně fiktivní dokumentární mozaika z „metropoly country music“ režisérovým (ne)typickým dílem. První půlhodina mě docela vylekala, když tu v nejedné scéně začlo mluvit přes sebe několik různých hlasů a mezi tím ubíhala řada spočátku jakoby nesouvislých útržků plného chaosu a odboček. Jenže záhy už jsem si ani neuvědomil, jak jsem byl naplno vtažen do dění, ve kterém jsem se s množstvím nahodile představených postav začal setkávat opakovaně, sledoval množství drobných příběhů a motivů, z nichž skoro každý dokázal něčím zaujmout, cosi předat a říct (až už je to chladnokrevně manipulativní manažer zpěvačky, honba za penězi v šoubyznysu, různé zákulisní intriky, zpěvačka bez talentu toužící po velké slávě či nešťastné incidenty během vystoupení), pomocí postavy redaktorky nahlédnout do slavného města i z různých stinných stránek... byť tohle všechno jsem bral spíše jako velmi zajímavý tematický exkus a druhý plán tohoto filmu, jehož hlavní klad pro mě spočíval v spoustě skvělé muziky. Zní tu prakticky neznámé a neobehrané country písně od podobně málo provařených interpretů, nicméně všechny tyhle songy (složené přímo pro film a odezpívány živě s kapelou!) dokázaly vytvořit jedinečnou a pohodovou atmosféru, navíc často svými texty (zejména v případě závěrečného gospelu It Don't Worry Me) zesilňovaly i určité poselství filmu. Možná to lze celé, jak tu někdo píše, brát i jako angažovaný politický film USA, ale tady mi to vzhledem k tomu, nakolik mě snímek upoutal a bavil po celou dobu, určitě nevadilo. "It don't worry me"... :o) [80%] (29.04.2022)