Vlkodlak: Noční lovec

Velmi vydařená experimentální hříčka od Marvelu, na níž je na první pohled patrná inspirace horory ze čtyřicátých let. Z každého políčka na Vás doslova dýchne láska k tomuto specifickému stylu a žánru. Sice zde zamrzí poněkud laxní scénář a méně násilí než bylo tvůrci avizováno, nicméně to této jinak povedené vlaštovce rádi odpustíte. Doufám, že Marvel v podobně laděných projektech bude pokračovat. Právě tento druh seriálu či filmu totiž na dnešním trhu bolestně chybí. Skvělá práce! (Disney+) (07.10.2022)

Jelikož je to kratší, moje kritéria na oblíbení jsou menší a beru Vlkodlaka jako díl seriálu, kde též nečekám hlubokou sondu do charakteru postav, pokud je každý díl o něčem jiném. Ale celkově to bylo fajn. Obsahově sice jednodušší, ale po vizuální stránce dokonalé. Od černobílého vizuálu, který skvěle fungoval v kombinací s červenou barvou, po samotné natočení akčních scén, kde se nestříhalo jako o život. Skvělá byla rozhodně scéna na jeden záběr s cákanci krve na kameru a práce se stínem během přeměny, což vyděsí víc než pohled na přeměnu samotnou a vynechá se zbytečné CGI. Takže jo, fajn zábava, to uznávám. Bohužel "vtip" s bombou a odpálení zdi ukázal, že je to sice trochu jiný Marvel, ale zároveň v určitých aspektech stále stejný pitomý Marvel, který narve humor kamkoliv, aby si to odškrtli, a je jim jedno kam, tj většinou blbě a tam, kde se nehodí :( taky bych ho vůbec nedávala... (10.10.2022)

Vlkodlak: Noční lovec je výtvarně vystylizovaná, žánrová jednohubka, které v diváckých očích nejvíce škodí to, že vznikla pod značkou Marvel. Mně osobně se však tento hororově laděný experiment líbil, byť měl své rezervy, co se týče například budování napětí. Bernal a pro mě neznámá Laura Donnelly byli fajn, zároveň jsem rád po letech viděl Harriet Sansom Harris coby šílenou Feliciu Tilman ze Zoufalých manželek. Třešničkou na dortu byl okatý, ale milý odkaz na Čaroděje ze země Oz. (22.11.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Oznámením experimentu Werewolf by Night jsem byl vcelku zaujat. Bylo to něco neokoukaného a originálního, čímž se i výsledný projekt stal. Tento experiment dostal na starost známý skladatel Michael Giacchino, který se ukázal jako zručný režisér a všem dokázal, že na to má. Posledních pár let se Marvel snaží experimentovat čím dál víc, ale vždy to bohužel dopadlo skoro stejně. Vždy to vypadalo, že se Marvel někde v půlce sekl a základní nápad nijak nedokončil. Werewolf by Night je ovšem opakem, který je dokončen až do konce. Malé množství postav a kratší stopáž určitě film nesráží a poukazují, že menší příběhy dokážou mnohdy víc, než veliké tříhodinové blockbustery. Černobílý filtr také ničemu neuškodil a barvy mi po celý film nijak nechyběli. Gael García Bernal a Laura Donnelly jsou velmi sympatičtí a alespoň pro mě si to dost dávali. Choreografie v soubojím tělo na tělo je perfektně natočená a záběry z dálky, aby diváci měli přehled jsou skvělým nápadem. To vše zakončené jedním praktickým záběrem v menší chodbě. Prostě parádní jednoduchý 50 minutový speciál. 5/5 (08.10.2022)