Režie:
Michael GiacchinoScénář:
Heather QuinnKamera:
Zoe WhiteHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Gael García Bernal, Laura Donnelly, Harriet Sansom Harris, Eugenie Bondurant, Kirk R. Thatcher, Leonardo Nam, Al HamacherVOD (1)
Obsahy(2)
Za temné a ponuré noci se ze stínů vynoří tajná skupina lovců monster a po smrti svého vůdce se shromáždí ve strašidelném domě prastarého rodu. Při podivném a děsuplném vzpomínání na vůdcův život jsou lovci vyzváni k tajemnému a smrtonosnému soupeření o mocnou relikvii. Čeká je noční lov, který je nakonec přivede tváří v tvář nebezpečnému monstru. (Disney+)
(více)Videa (1)
Recenze (252)
Werewolf by night rozhodně není žádný geniální a novátorský počin, nicméně poměrně těžko se věří, že by něco podobného vzniklo pod hlavičkou Marvelu/Disneyho. Zvlášť potom co Marvel ve své xy fázi nabízí čím dál víc sterilnější filmy, které už zdaleka nemají punc filmové události. Giacchino se v tomhle trošku delším kraťasu inspiroval klasickými horory třicátých let a i když sem nikdy nebyl faoušek Gaela Garcii Bernala, dohromady to tu funguje a ukazuje, že kdyby Marvel přestal sázet na čím dál neoriginálnější a méně a méně záživnou jistotu, pořád by dokázal nabídnout minimálně velmi slušnou zábavu, která by ani nemusela stát stovky milionů...70% ()
Tohle je něco, díky čemu by mě mohlo MCU zase začít trochu zajímat... dávám plnou palbu, protože s Gaicchinem máme očividně podobnou slabost pro poetiku universalovských, potažmo hammerovských (to se vztahuje spíš k samotnému konci) monster filmů. Příběh je jednoduchý, ale taky jednoduše funkční a celkově hezky vystavěný a já jsem si díky přesným hercům (přesný Bernal a hlavně perfektní Donnelly) užil i toliko kritizovanou druhou třetinu. To, jak se film rozjede v samém závěru, je už hotové žánrové potěšení, Giacchinova režie je mistrná, jeho soundrack přesný a hravý, imitace dobové estetiky decentní a masky hezky staromilské. A Ted... Ted je vyloženě boží. A závěr má i to pomyslné srdíčko...jo tohohle bych klidně bral víc. P.S.: Gore v cajku, na poměry MCU hotový odvaz. ()
Že je Giacchino pouze skladatel? Ale kde, že. Tento film jen dokazuje, že je i schopným filmařem. Filmem prosakuje super atmosféra a černobílý filtr tomu jen dopomohl. Gael García Bernal se mi jako Jack Russel tuze líbil. Četl jsem s ním jeden komiks z NHMka kde se prvně objevil Moon Knight. Stylizace filmu a vlastně i takový experiment poukazuje, že by Marvel v tomhle směru měl pokračovat častěji, páč tento projekt se jim vydařil na výbornou. Reálně filmu bych dal i hodinu a půl nebo tři čtvrtě a byl bych naprosto spoko. Pěkný bylo, že konečně MCU má i Rko ve svým výběru. No a já dávám takových hlavně zasloužených 8/10! Pls Marvele jen takhle pokračuj. A ani bych se nebránil na tohle něčím klidně navázat. ()
Rozhodně jedno z těch příjemnějších překvapení MCU Fáze 4. Michael Giacchino je nejenom talentovaný filmový skladatel (úspěšně se umístil v mojí TOP 5), ale i zapálený režisér, který si trochu zaexperimentoval s nevšedním tématem v MCU světě a nadělil nám Halloweenský speciál v podobě kraťasu "Werewolf by Night", kde se Giacchino nejvíc inspiroval černobílými horory ze 30.-50. let. Díky černobílému filtru a krásné hře světel a stínů tu dostaneme trochu brutálnější scény na které už nejsme v MCU moc zvyklý, ale rozhodně jsem tuhle změnu příjemně uvítal + taky pomáhá převaha praktických efektů nad CGI. A když nad tím tak uvažuju, tak musím říct, že mě snad jedině mrzí, že Marvel víc neexperimentuje a nedodává víc takových speciálů. Kdo ví, třeba se tímhle otevřou dveře dalším talentovaným tvůrcům, kteří jenom čekají než jim Kevin Feige dá šanci zazářit. 8/10 ()
Několik filmů ročně, několik seriálů ročně a od letošního roku to vypadá i na dávku několika speciálů ročně. Marvel Cinematic Universe nadále rozšiřuje a díky nadále velkému úspěchu se může rozvíjet a díky barvitosti různorodých postav tak trochu koketovat s různými žánry. První projekt z sekce Marvel speciálů je ovšem něco, co u Marvel Studios jen tak nevznikl. Speciálu Werewolf by Night (v překladu ještě ucházejícím způsobem přeložený Vlkodlak: Noční lovec) se chopil skladatel Michael Giacchino, kterého není ve filmových kruzích dvakrát nutné připomínat, samotné materiály poté lákali na inspiraci monster filmy z 30. - 40. let a vizuálem a atmosférou něco v Marvel Cinematic Universe dosud neviděného. Tenhle halloweenský speciál je ve finále paradoxně něco jako předčasný vánoční dárek. Milovníci filmů s klasickými monstry ze stáje Universal jako Frankenstein a Mumie s Borisem Karloffem či Dracula s Belou Legusi si rychle přijdou na své, kdy Vlkodlak: Noční lovec rázem působí skoro až milostným dopisem něčemu, co do jisté míry bylo v době svého vydání stejným fenoménem jako je aktuálně MCU. Samotný Giacchino ostatně prohlásil, že je fanouškem hororů a rozhodně jim svým filmovým debutem neudělal medvědí službu. Dost pravděpodobně se jedná o nejlepší poctu starým klasikám ze stáje Universal za hodně dlouhou dobu a především se svět MCU skutečně představuje v novém a dosud neviděném světle, které je i díky fenomenální práci s osvětlením rozhodně svůdné. Giacchino si dle očekávání složil pro svůj filmový debut i soundtrack a jako zkušený skladatel moc dobře ví, že hudba samotná dělá hodně. I soundtrack Giacchina má sám o sobě retro nádech, kdy skutečně ve svých nejlepších momentech zní přesně jako soundtrack nějakého toho starého monstrum filmu. Černobílý obraz (s trochou připepřením po vzoru Schindlerova seznamu) sám v tomto ohledu dělá hodně a právě tací, kteří již staré horory z 30. let vnímají jako přežité a dnes neskousnutelné zboží, mají u Vlkodlaka: Nočního lovce preventivní zákaz vstupu. Vlkodlak: Noční lovec si z těchto starých filmů totiž bere to nejzásadnější i nejvýraznější a pro mnohé půjde o neskousnutelnou překážku, především co se týče vzhledu titulního monstra, které dle očekávání připomíná vzhled Vlkodlaka z filmu roku 1941. A i v tom tkví to strašně sympatické kouzlo. Giacchinovi nedělá práce s atmosférou, především se ovšem nebojí kousnout do masa. Důkazem je pravděpodobně nejbrutálnější scéna v historii MCU (Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství si své prvenství dlouho neužil), která jde skutečně na hranu možností v rámci ratingu. Příjemné je naopak sledovat, že Giacchino zvládá na vedoucí pozici vést dialogové sekvence i solidní akční scény, celkově se poté na vizuál Nočního lovce nejde vynadívat. A Man-Thing je nejen svým designem, ale poměrně výrazně nastíněnou hloubkou pravděpodobně tou nejzajímavější postavou celého seriálu, kdy snad jeho přítomnosti není v rámci MCU konec. Především dynamika mezi ním a Jackem Russelem je nakousnuta skvěle. Právě Gael García Bernal je v titulní roli dalším důkazem toho, že Marvel u obsazování hlavních rolí nešlape vedle a i když Bernal nemá příležitost ke kdovíjak výraznému hereckému koncertu, jeho výkon je bravurní. Stejně tak se dá vynachválit Laura Donnelly jako Elsa Bloodstone a funguje i casting jednotlivých vedlejších rolí. Čerpáním z hororových klasik pro pamětníky a lidí s bravurním vkusem se odráží i jasně daná zápletka s jasně daným vyobrazením postav, stěžovat si na to právě u něčeho jako je Vlkodlak: Noční lovec by ovšem byla chyba. Giacchino je totiž pořád šikula, který navíc očividně dostal velmi volnou ruku a s ucházejícím kašpárkem sehrál velké divadlo. Vlkodlak: Noční lovec dokazuje, že si MCU nejen může dovolit aktuálně experimentovat, ale ty experimenty navíc nemusí propadnout průšvihem. Neskutečně kouzelná záležitost, která na jednu stranu vdává holt výrazné kapitole kinematografie a na té druhé předvádí bravurní stylizovanou podívanou, která otvírá dveře k dalším tak trochu jiným a svěžím záležitostem. Jestli se Michael Giacchino náhodou skutečně chopí režie Bladea s Mahershalou Alim, po Vlkodlakovi: Nočním lovci by rozhodně nebylo těžké se na film začít těšit. I když by se totiž Blade v jeho uchopení nejspíš musel bez podobné stylizace, Giacchino v různých disciplínách ukázal, že je nejen výtečný skladatel, ale očividně se v něm skrývá i nadějný filmař.... () (méně) (více)
Galerie (15)
Zajímavosti (13)
- Vypravěčem je v tomto filmu Rick Wasserman, který s Marvelem již dlouhodobě spolupracoval. Jeho hlas jsme mohli slyšet ve filmu Planet Hulk (2010), kde daboval Hulka, seriálu Avengers: Nejmocnější hrdinové světa (od r. 2010), kde daboval Thora a další postavy, ale také v několika hrách, mimo Marvel například v „Mafii III“. (Kubaaa97)
- V momentě, kdy se barvy změní z černobílé na barevnou, zazní z desky píseň „Somewhere Over the Rainbow“. Jedná se o odkaz na Čaroděj ze země Oz (1939), kde Dorotka (Judy Garland) projde do barevného světa Technocoloru. (Wade Wright)
- V počáteční fázi filmu, kdy poprvé vidíme Jacka (Gael García Bernal), tak si můžeme v místnosti, níž prochází, všimnout několika latinských frází. Mezi nimi jsou i dva citáty. Prvním je citát z Výboru z listů Luciliovi od Seneky: „Ferae pericula quae vident fugiunt.“ V české překladu znějící: „Zvířata prchají před nebezpečím, které vidí.“ V originále celý citát zní: „Zvířata prchají před nebezpečím, které vidí, a když uniknou, jsou klidná; my se mučíme i budoucím, i minulým.“ Na druhé straně je pak citát z komedie „Heautontimorumenos“ od Menandra: „Homo sum, humani nil a me alienium puto.“ V českém překladu věta znamená: „Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.“ (Kubaaa97)
Reklama