Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Naprosto brilantní. Stoppard vystavěl geniální film (resp. divadelní hru) a tom co se odehrává za scénou. Syžet "Hamleta" je doplněn fabulí "Rosencrantze a Guildensterna", kteří jsou ale v čase (přesun do Ernslinu a na loď), prostoru (jejich neustálé "chození v kruzích" , které je udržuje těsně za scénou, tedy za prostorem kde se odehrává "Hamlet") i ve vlastních replikách syžetem vlečeni. Konfrontace s bezejmenným Hercem, jímž předkládaná pravidla, jejichž důsledkem je i jejich smrt odmítají přijmout, a jen v náznacích se pak vyjevuje stín autora, nebo snad jeho absence a pouhá fatálnost textu, který "je takto napsán", bez odkazu k autorovi a tak i bez možnosti odvolání. Střetávání Herce ("jediný předpoklad naší existence /je/, aby se na nás někdo díval") s postavami, neustálá stylizace prostředí do jeviště, hra ve hře hře - Rosencrantz & Guildenstern Are Dead je bravurní dekonstrukce dramatické formy podaná nesmírně zábavným způsobem; dialogy jsou o to úchvátnější, že Stoppard kombinuje shaespearovskou angličtinu v "Hamletovi" se současnou v "Rosencrantzovi a Guildensternernovi". "Člověk, který mluví rozumně sám k sobě, není o nic šílenější než člověk, který vykládá nesmysly jiným." (06.11.2007)

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! (18.09.2009)

Originálna variácia Hamleta. Koncept, dialógy ( tenis je parádny) aj herci sú neprekvapivo úplne super. Strašná škoda, že Stoppard je slabučký filmový režisér. Keby to robil niekto skúsenejší a filmovejší ( Branagh napríklad) mohla to byť rovnaká pecka ako Shakespeare in Love. Ale aj tak stále veľmi dobré (02.04.2015)

"This is interesting. You would think this would fall faster than this, wouldn't you? ... And you'd be absolutely right."     Málokedy ma nejaké filmové spracovanie Shakespeara zaujme a že ich je požehnane (a Hamlet je obzvlášť prevarený). Veľmi sa z toho nevymyká ani toto stvárnenie, hoci mu nemôžem uprieť originalitu, vtipnosť a aj istý pôvab. Predovšetkým Gary Oldman (Rosencrantz) a Tim Roth (Guildenstern) sú skvelá herecká dvojica, ktorú je veľkým pôžitkom sledovať. Títo dvaja sa z môjho pohľadu starali v podstate o všetku zábavnosť (aj keď nie po celý čas sa im to darilo), pričom ma najviac bavila zmätenosť ich postáv ohľadom ich rolí v deji a tiež Rosencrantzove komické vložky (napríklad  jeho rôzne experimenty). Inak má ale toto dielo typické shakespearovské črty, ako sú prílišná urozprávanosť, archaický a komplikovaný spôsob vyjadrovania a divadelný charakter, a to sú práve tie veci, ktoré ma na filmových adaptáciách Shakespeara odrádzajú.       "So, we've got a letter that explains everything." "You've got it." "I thought you had it." "I do have it." "You have it?" "You've got it." "I don't get it." (30.03.2024)

Výborný film, založený na slovných súbojoch oboch hlavných predstaviteľov. Toto hranie sa so slovíčkami, je ale založené, najmä na výbornom ovládaní angličtiny, pretože menej zdatný divák ako som ja, ktorý nepostrehne všetky tie slovné hračky (ktoré titulky nedokážu zachytiť) nemá šancu vstrebať tento film úplne. Nedokážem si ale na druhej strane predstaviť, pozerať tento film z dabingom, to by zasa nebolo to pravé "orechové"! (07.06.2013)