Entergalactic

Spider-Man: Paralelní světy je už nyní nezpochybnitelným milníkem animovaného filmu, nejen díky posunutí možností animovaných filmů o kousek dál, ale kombinace ruční kresby a počítačové animace si velmi rychle pochopitelně nechalo studio Sony patentovat. Podobně ostatně vznikl nejen povedený animák Rodina na baterky, ale nyní i Entergalactic. Název není shodný s novým albem rappera Kida Cudiho náhodou, filmový Entergalactic je totiž doplňkem právě k novému albu. Samotný film cílí na dospělejší publikum a opět využívá kombinaci 2D a 3D animace. Potěší poté fakt, že se po Paralelních světech a Rodině na baterky nejen jedná o další vizuální pastvu pro oči, ale celkově působivý zážitek. Režírující Fletcher Moules dodal na základě námětu Kida Cudiho AKA Scotta Mescudiho jakási existenciální výpověď. Ve svých nejlepších momentech funguje Entergalactic podobně jako například Před úsvitem Richarda Linklatera, jen to celé je taková větší hipsteřina, která nejspíš radost udělá primárně právě fanouškům Kid Cudiho tvorby. To ovšem neznamená, že by nemohla políbit i kohokoliv jiného, protože jde v jádru o strašně hezké a chytré dílo, které jen k tématu o komplikované lásce, poučení o zodpovědnosti a nevyhnutelné cestě k dospění vlastně neřekne dvakrát nic nového. Hodinu a půl dlouhý speciál je po vzoru samotného alba rozdělen na různé kapitoly, které jen pojí jedna ústřední linka. Vývoj je krapet předvídatelný a kdovíjaká objevnost skutečně přítomná není, pořád výjimečně působící animace je tentokrát nástrojem příběhově dvakrát neambiciózního příběhu. Minimálně je to ovšem zajímavý pohled na jeden specifický svět, který i nadále zůstane mnohým cizí a z vlastní iniciativy zapovězený. Svěží animace se pořád nezvládla okouknout a Mescudi vizuálními nápady nešetří. Fantaskní cestování po galaxii, vizuálně poutavé sekvence a těžení z vlastní fantazie, které sem tam podpoří nějaké ty omamné látky. Entergalactic pojednává o snílkovi, který ovšem musí pochopit, že někdy musí zůstat stát nohama na zemi. Scénář působí lidsky a uvěřitelně, samotné charaktery (které vypadají stejně jako jejich dabéři) jsou zajímavé a samotná předvídatelnost zápletky ve finále není zas tak zásadním trnem v oku. Je totiž snadné nechat se pohltit melancholickým nádechem, který z filmu v průběhu srší v momentech, kdy u hlavního hrdiny dochází k nějakému vývoji. Původně mělo jít o seriál, který byl nakonec smrštěn do jednoho speciálu a je otázka, zda by seriál přeci jen nebyl lepším formátem. Díky hodině a půl je sice tempo rychlé, do jisté míry ovšem možná Entergalactic přeci jen krapet vyprchá svým obsahem a navíc to působí dojmem, že by se klidně mohlo pokračovat dál, kdyby celý Entergalactic mohl fungovat jako solidní pilot. Pokusy o humor se občas míjí účinkem, naopak se ovšem musí ocenit fakt, že samotná hudba jde slušně ruku v ruce s tím, co se děje na plátně a i proto se jedná o ideální doplněk k samotnému albu. Samotná hudba je poté solidní, kdy Kid Cudi nemá svou pověst jednoho z nejlepších moderních rapperů náhodou. Velmi ve volném smyslu by se poté dalo říct, že jde o jeden z nejlepších hudebních videoklipů všech dob. To co mohlo fungovat jen jako slušná reklama na stejnojmenné album je ve finále vizuálně nádherná podívaná, která funguje i jako solidní výpověď. Vydává se sice očekávaným směrem a na rozdíl od přelomové animace se tu neboří stavidla žánru romantických komedií, minimálně výjimečná podívaná ovšem z dílny Kida Cudiho vypadla.... (01.10.2022) (méně) (více)