Karanténa smrti

Scéna v autě s rouškou aspiruje již v tuto chvíli na komediální vrchol roku. Velmi povedený slasher od scenáristického boomera, který dal světu jeden z prvních meta-hororů a který i po smrti svého režijního parťáka stále dokazuje, že do starého železa ještě rozhodně nepatří. Motivace ústředního záporáka je vzhledem k tomu, s čím se celý svět před dvěma lety potýkal, uvěřitelná, a tak nějak smysluplně rámuje celý příběh. Dobré akční scény a sympatické naplnění většiny žánrových pravidel. [65%] (06.02.2023)

Dvanáct let po svém posledním filmovém zářezu - solidním Vřískotu 4 - se Williamson vrací s průměrným komorním home invasion (za vyvražďovačku bych to neoznačoval, když jsou tu zavražděni přesně dva lidi), jehož scénář musel zbouchat snad za víkend. Jeden pěkný barák, dvě nepříliš sympatické holky a vrah s nožem, který svým úborem a tím, jak se jim neustále plíží za jejich zády, komicky připomíná zbloudilého ninju. Vřískot to připomene počáteční komunikací vraha s oběťmi přes chat a pak fyzičností střetů obětí s vrahem, která se tu posouvá až na level bitek z akčního filmu. Kromě toho je nepříliš nápaditá honička vraha a obětí po baráku a okolí ozvláštněná rámováním covidovou pandemií (člověk si připomene, jaká pakárna to tehdy byla), což zjevně souvisí s motivací vraha. Bohužel to s ní souvisí tím nejjednodušším možným způsobem, takže žádné velké překvapení na konci se nekoná. Vizuálně, hudebně i herecky je to pak zaměnitelný standart a ve výsledku zapomenutelný film, kterým se dá zabít večer, ale to je tak vše. (28.01.2023)

Nejlepší "covidový" film, jaký jsem viděl a ještě k tomu ve stylu Vřískotu. Velmi oceňuji, že záporné postavy dodržují daná covidová opatření a nosí ochranné černé šátky přes ústa i nos :)) Záběr ohnivého běhu na konci velmi potěšil, až na ty policejní vozy, z kterých neráčil vystoupit žádný policista... to jsem šel do kolen :)) Film ale jinak velmi povedený, dali si záležet. (13.01.2023)

Kevin Williamson sa preslávil scenármi v 90. rokoch. Pôvodne som chcel napísať, že Sick vyzerá presne tak, že sa zasekol v danom desaťročí. Lenže to by bolo nefér voči vtedajším Kevinovým scenárom. Tie boli práveže originálne, nepredvídateľné, svižné, čertovsky svieže a na svoju dobu pokrokové, azda i revolučné (prvé dva Vreskoty, Fakulta, Dawsonov svet, Viem, čo ste robili minulé leto). Sick naopak nie je nič z toho. Je zastaraný a plný toľkých klišé, až som došiel počas pozerania k záveru, že si zo mňa Williamson robí srandu a je to len nejaká súčasť hry. Nuž, nie je. Scenár je fakt mizerný. Dom je krásny, ale väčšinu času sa pohybujeme buď ďaleko od neho alebo naopak v jeho interiéri, takže exteriér si nevychutnáme. Covidové rozuzlenie je strašne bizarné, sám som zvedavý, ako ho budem vnímať o takých 10 – 20 rokov. Práve covidový motív miestami fakt nedáva logiku. Napr. keď kamarátky cestujú v aute do domu, majú nasadené rúška. V dome ich však už nemajú. Prečo? Myslel som si, že preto, lebo tam (na rozdiel od vozidla) môžu dodržiavať dvojmetrové odstupy. Tomu ale neodpovedá viacero momentov (napr. večerné popíjanie, kde medzi nimi zjavne nie sú až dva metre). Mínusom sú i obe ústredné hrdinky a ich kamoš, ktorí nie sú ktovieako sympatickí, takže sa im zle držia palce. (02.02.2023)

Dve kamarátky sa po vypuknutí covidu rozhodnú stráviť karanténu v majestátnom sídle, ktoré patrí otcovi jednej z nich. Tu ich ale prekvapí nezvaný hosť s nožom v ruke, ktorý rozhodne nemá dobré úmysly. - Asi to vyznie trochu divne, ale ja som sa počas pandémie strašne tešil na to, ako ju budú po jej skončení spracovávať hororoví tvorcovia. Tu sa to vďaka Kevinovi Williamsovi, ktorý je stále vo forme, podarilo s prehladom. Síce už to nie je ambiciózna pecka v štýle Scream alebo The Faculty, ale to nevadí, pretože sa to nesie na podobnej vlne ako vynikajúci seriál Scream z 2015. Teda moderné vzťahy, technológie a koncepty zmixované v štýle, ktoré by fanúšikovi moderného hororového žánru mali sedieť, pretože tu nechýbajú ani originálne úmrtia, ktorých nie je vela, ale pozerá sa na nich velmi príjemne. Pomáha tomu aj výborná hudba od iránskeho skladatela, ktorého meno sa radšej nebudem snažiť skloňovať. Nemal som pocit, že by sa príbeh nutne prikláňal na jednu stranu, čo mi imponuje, pretože táto pandémia počas uplynulých rokoch priniesla na povrch naozaj to najhoršie, čo sa v luďoch skrýva. A to na oboch stranách. V Sick mi spracovanie prišlo racionálne a sociálny komentár relevantný, takže velký palec hore a u mňa silné štyri hviezdy. (13.01.2023)