Jako zabít ptáčka

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10 (18.12.2016)

Ďalší slávny film (74. miesto v IMDb), na ktorý som sa tešil a ďalší, ktorý ma sklamal. Prvá polovica bola neskutočne rozvláčna a dejovo prázdna, samotný proces to ako tak oživil, ale bolo to ako podľa šablóny, potom prišiel koniec v štýle deus ex machina a bolo po všetkom. U filmov, tak ako u ľudí vnímam ich fyzický a mentálny vek. A tento film je oveľa starší než by nasvedčovalo polstoročie od jeho nakrútenia. (23.01.2014)

Rád by som dal plný počet, lebo druhá polovica filmu si ho bezpochyby zaslúži, ale tá prvá sa mi zdala až príliš rozťahaná, takže sa uskromním na tie slušné 4*. Herecké výkony boli skvelé, Gregory Peck exceluje (ale Oscar je i tak imho nezaslúžený - vzhľadom na to, že nominovaný bol aj Peter O'Toole za svoj geniálny výkon v Lawrencovi z Arábie), detskí herci nezaostávajú a poteší aj minirola mladučkého Roberta Duvalla. 8-9/10 (14.09.2005)

Opravdu moc pěkný film kombinující rodinné, sociálně kritické a soudní drama. Popravdě jsem čekal, že se film více zaměří na soudní část a docela mě překvapilo, že první půlka se tímto vůbec nezabývá. Avšak rozhodně nenudí a i přes pomalejší tempo určitě zaujme vynikající atmosférou a výbornými herci v čele s Gregory Peckem. Velice zajímavý film. (20.11.2009)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)