Jako zabít ptáčka

Musim sa priznat, ze som cakala ovela, ovela viac. Zhruba po pol hodine mi uz oslovenie Atticus islo na nervy, pribeh sa mi zdal nesurody, hoci na konci to samozrejme do seba zapadlo, ale chybal mi tam isty plynuly prechod medzi jednotlivymi dejovymi linkami. Pasaz zo sudnej siene, Gregoryho solo a hlavne jeho odchod zo sudnej siene boli uchvatne, na zvysok sa sice fajn pozeralo, ale nudila som sa. (Videne 05.08.2010) (05.08.2010)

Maloměsto. Amerika třicátých let, povrchnost, nesnášenlivost, arogance, pokrytectví. Řvou z každého špinavého koutu tohoto drásavě odporného místa. Z této odporné společnosti. Bezmoc člověka, který se rozhodne jít proti proudu, boj s větrnými mlýny. Hnusný flegmatismus a zavírání očí okolí, jednoduchá ovlivnitelnost lidského stáda. Lehkost bytí v síle davu. Pravdivý a silný otisk nejstinnějších stránek lidí ve výborné adaptaci románu Harper Lee, s otázkou, jestli se od té doby ve společnosti až tolik změnilo. (03.01.2015)

Drama s přesahem řešící závažné společenské téma i po těch letech má co říct už kvůli univerzálnímu lidskému jednání a prací s archetypálními postavami. Mezi nimi ční zásadový Gregory Peck, který po právu odešel s Oscarem. Natočené je to na 60. léta svižně a s velmi povedenou hudbou. Škoda jen, že první polovina se docela táhne a až příliš je věnována dětem. Druhá polovina je od incidentu na ulici mnohem sevřenější a atmosféričtější. Samotný závěr pak působí jako nutný dodatek, aby se ospravedlnila první půlka. Každopádně i tak velice dobře vystavěné soudní drama. (24.07.2020)

Opravdu moc pěkný film kombinující rodinné, sociálně kritické a soudní drama. Popravdě jsem čekal, že se film více zaměří na soudní část a docela mě překvapilo, že první půlka se tímto vůbec nezabývá. Avšak rozhodně nenudí a i přes pomalejší tempo určitě zaujme vynikající atmosférou a výbornými herci v čele s Gregory Peckem. Velice zajímavý film. (20.11.2009)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)