Bastard

Bastard je zástupce velmi problematického žánru takřka kompletně fiktivních "filmů podle skutečného příběhu". Po jen malém popátrání po skutečném pozadí zdejšího příběhu zjistíte, že je prakticky celý vycucaný z prstu autorky předlohy Idy Jessen a to ve prospěch klasického robinhoodovského melodramatu. S tím by nemusela být nutně taková potíž, pokud by se tohoto zžánrovatění historického podkladu držel i film. Ten však dodržuje formu typickou pro zfilmovanou skutečnost se všemi berličkami, které jsme jí ochotni odpouštět právě kvůli tomu, že respektujeme její oporu v realitě. Když pak do pomalého důkladného sledování ústrků a strastí bývalého vojáka vlítne komicky záporný amalgám všech zlých aristokratů, které jsme kdy ve filmech viděli, postavy se začnou chovat nevěrohodně inkluzivně a příběh najednou přeskočí v emancipační revenge flick, veškerá poctivě budovaná snaha o vykreslení bezútěšného období dánské historie odchází umřít kamsi do vřesovišť. Míra toho nakolik budete chtít obhajovat klišé jako narativní atributy pak je postavená na vašem vztahu k mlžným vřesům a neúrodné tváři Madse Mikkelsena (21.04.2024)

Silný příběh, jak se jednotlivec s nezlomnou vůlí pere s osudem. Bojuje proti vrchnosti, ve jménu ještě vyšší vrchnosti, která ho neváhá při nejbližší příležitosti posrat. Bavilo mě to jako obraz doby. Sledovat jak si bohatá šlechta může dovolit defenestrovat komorný, ale na královského vyslance holt musí rafinovaněji. Hlavně to ale funguje emocionálně, kdy vidíme, jak se umanutý Mikkelsen, co musí mít všechno pintlich stává lidskou bytostí s city. Řemeslně a herecky bez výhrad. (22.03.2024)

Prvých 80% stopáže bolo až na film roka. Záver však nebol vyvrcholením, ten prišiel o dosť minút skôr. Napriek tomu veľmi kvalitný film bez zbytočných novodobých povinných vsuviek, takže v jutskej rašeline sa poživeň nesnaží nájsť žiadny Muhammad ani Jabari, ale hereckými skúsenosťami ostrieľaný a prirodzenosťou prekypujúci Mads, u ktorého sme si na tú kvalitu tak zvykli, že nám už nepríde jeho skvelé herectvo ako niečo mimoriadne. Film o nezlomnej vôli, o hrdosti, ktorá neprechádza do pýchy, o pozemsky neexistujúcej spravodlivosti, o neľudskosti, ktorá je v dejinách tak človeku blízka, že je v skutočnosti ľudská. Film, ktorý prináša miestami veľkú nasranosť a inokedy veľkú úľavu. A prináša aj staré, rokmi prekonané názory na cigánov, keď tu ich označujú za nositeľov smoly. Vtedy len tušili, čo my už vieme. (30.12.2023)

Bezchybné, dusné, vtahující a emotivní. Miluju tuhle dánskou komorní filmařinu a když se sejde zvučné jméno v režiserském křesle (jen koukněte sami, co tenhle bůh natočil), geniální, oskarový Mads Mikkelsen a dobře rozehrané téma, je s přehledem vyhráno. Od začátku z pohledu diváka prostě nejde jinak, než naplno fandit hlavní postavě v jeho plánu a čekat, kam se to celé vyvine. S přicházejícími postavami, z nichž každá je dostatečně ikonická a svěží, aby si získala další sympatie, se nám plní plátno áčkovými charaktery a jakmile se objeví hlavní záporák (čti slizký, nechutný, zvrácený zm*d, jaký na plátně už pěknou dobu nebyl a kterého by snad každý z nás nejraději viděl mrtvého na třikát), jde postupně do tuhého. Příběh se rozvíjí skvěle, postavy a jejich osudy stejnětak a dočkáme se jak historického dramatu, tak dokonce i brutální krve a několika twistů, které otáčejí děj o 180 stupňů a které divákovi pěkně zamíchají kartami. Ve výsledku jsem naprosto spokojen a je vidět, že Sever je prostě úplně někde jinde a s grácií dokáže vyprodukovat komorní historickou bombu, které bych se jinak vyhnul obloukem, ale tady prostě nemohu jinak než za plnou pětku. (02.01.2024)

Sympatický film se sympaticky nesympatickou postavou hrdiny, kterého dopředu žene zraněná ctižádost. V Bastardovi se sváří seriózní historická epika s trochu červenoknihovnovými twisty, které nakonec filmu zabrání působivě završit Kahlenův osud jako veskrze tragické a sebedestruktivní figury. Bastard působí jako film, který na vřesovištích hledá sám sebe. Arcel naštěstí povýšil svou režii nad trochu televizní Královskou aféru, Rasmus Videbæk nádherně zadýmil šerosvity a Mads svého nepřístupného papánka vykrojil s tradiční precizností. V závěru film pošilhává po tvrdém direktu, ale nakonec volí bezpečnou cestu přílohových brambor, které neurazí, ale ani extra nezasytí. (18.01.2024)