Hoši z Brazílie

Skvělý a mrazivý námět, který má i solidně napsaný scénář, ale celkově mu ubližuje mdlá filmařská stránka. I přes všechnu atraktivnost tomu zoufale chybí silnější atmosféra a cit pro jednotlivé záběry, protože většina z nich je natočena dost průměrně a pořádně to funguje snad jen v posledních 20 minutách, které se mi oproti zbytku filmu líbily opravdu hodně. A i když se herci snaží, vady filmařské stránky dostatečně nezachraňují. Kvůli samotnému námětu a závěrečné pointě a myšlence se to ale stejně vyplatí vidět, jelikož to má opravdu něco do sebe. A popravdě by z toho mohla být i zajímavá minisérie, kdyby se to odehrávalo v delším časovém rozpětí, jen by teda musel SPOILER přežít seznam "malých Hitlerů", který Ezra v závěru stupidně spálí. Ano, jsou to děcka, ale tu jasnou hrozbu zažil sám na vlastní kůži, doslova, takže ví, že se takových zel pohybuje po světě přes 90 a jednat budou nejspíš všichni stejně. A kdoví, kam by se dostali v dospělosti... KONEC SPOILERU Sakra, vždyť na základě toho konce by to stejně mohlo pokračovat jako seriál a pořád by to bylo hodně zajímavé, jelikož materiálu k "pokračování" by bylo stále dost i přes to, co se tu na konci stane. Silné 3* (17.06.2023)

Skvělý thriller s božskou zápletkou, perfektně budovanou atmosférou, tradičně kvalitní hudbou Jerryho Goldsmithe a dvěma hereckými legendami v hlavních rolích (Peck je jako psychopatický doktor Mengele geniální!). Mrazivý a originální snímek, který v sobě bezchybně kombinuje dvě stále velmi aktuální témata - nacistickou hrozbu a především klonování. Po Planetě opic, Generálu Pattonovi a Motýlkovi z mé strany další velká poklona pro Franklina J. Schaffnera. 85 % (25.07.2008)

Nenechte se zmást názvem snímku. Nejedná se o snímek z fotbalového prostředí pojednávající o „klukách opálených„ z Copacabanské pláže rozdávající fotbalovou krásu. Tady se tvrdí jiná muzika. Nehoní se balon po pláži s cílem skórovat do branky, nýbrž úkolem je sejmout během 2+1/2 roku devadesátčtyři 65-ti letých otců. Franklin J. Schaffner rozehrává na motivy Iry Levina velmi působivou podívanou se stále aktuálnější myšlenkou a to sice lidským klonováním. Pro plné vychutnání si snímku však člověk musí přistoupit na skutečnost, že je to FIKCE, jinak se může stát, že znechucen po 20 min vysouvá disk. „ Hráče „ pro tuto podívanou nemohl vybrat lepší. Ať už se jedná o Laurence Oliviera ( coby Ezru Liebermana – lovce nacistů) , tak především netradičně v záporné roli sympaťáka Gregory Pecka (coby protivníka z katogorie největších – doktora Josefa Mengeleho). K tomu jim doprovod ( nutno podotknout, že vskutku zdařile) mýchá Jery Goldsmith. * ubírám za skutečnost, že k takovýmto typům snímků neodmyslitelně patří němčina a pro těch pár případů, kdy zdravý rozum jde stranou ( viz dobrovolné zavření dobrmanů do vedlejší místnosti aj..) , přesto VELMI působivých 89%. Pro takovéto typy snímků JÁ měl, mám a budu vždy mít slabost. p.s. představa 94-ti Adolfů volně se po matičce zemi pohybujících a zlo v nich postupně klíčících je vskutku hrůzu nahánějící.... (21.02.2011)

Sympaticky staromilné, s klasickou atmosférou vybudovanou pomalým přidáváním na tempu, přesto bouřlivé pod povrchem. Sledovat tento snímek je něco jako si pomalu odřezávat si pod sebou větev a nevědět o tom, až do chvíle, kdy si uvědomíte, co jste to provedli. Nepříjemně mrazivé téma, až nebezpečně rafinované, vykrystalizuje do své podoby zhruba po druhé polovině snímku a stejně na vás udeří silou orkánu. Na této cestě za nezvratným poznáním vás doprovodí společník nejpovolanější a nejpříjemnější – skvostný to borec, který má šťávu i v 71 letech - Laurence Olivier, avšak tuto cestu budete muset strávit i se společníkem nejhorším a nejstrašlivějším, stejně děsivým jak ve filmu, tak ve skutečnosti – ďábelským doktorem Mengele a jeho věrnou hrozivou uměleckou kopií ztvárněnou Gregorym Peckem. A přesto jak budete neskonale ohromeni atmosférou snímku, tak z ní budete vytrženi, neboť si budete neustále uvědomovat, jací dva skvělí herci vám dělají společnost. I přes, z dnešního pohledu už víme, že směšnou ideu, jde o dílo nadmíru působivé, které žije vnitřní atmosférou a těžící z pocitu stísněnosti, který vám zaručeně zabrání v tom, odtrhnout oči od obrazovky. Bravo… (24.01.2008)

Vzhledem k posunujícím se možnostem genových technologií doufám, že se někdo brzy nepokusí o "remake"... Ale vážně. Opět zde doplňuji rest v hodnocení, to jest viděl jsem někdy před dvaceti a více lety. Thriller své doby, podobný např. Šakalovi nebo Maratónci, tedy spíše pomalejší s postupně se zvyšujícím napětím a charismatickými herci v hlavních rolích. Nevím, jak bych hodnotil dnes, ale tehdy se mi líbil. (05.02.2017)