Hoši z Brazílie

Mix reality, fantázie a toto všetko prepojené v solídnom námete. Jediné čo človeku môže byť ľúto, že je film vyskladaný čisto na myšlienkovej propagande, pričom napriek tomu, že sa snaží od úvodu pôsobiť seriózne, niektoré scény vďaka hlúpote konania postáv, či skôr ich prehnaných prejavom, kazia celkový dojem. Škoda, že postava Mengeleho nedostáva trošku uveriteľnejší priestor z pohľadu správania. Tu je prezentovaný ako agresor, ktorý sa nevie ovládať. V skutočnosti bol (údajne) presným opakom. Tichým, cynickým vrahom s jemným úškrnom, ktorého práve pre svoje správanie, volali “Anjel smrti”. Ale film celkom dobrý .. (30.11.2022)

Je zaujímavé, že tie najzapamätateľnejšie úlohy dvoch veľkých sympaťákov starých zlatých čias, Gregoryho Pecka a Henryho Fondu (Vtedy na západe) sú arcizloduchovia najťažšieho kalibru. Peck je ako Mengele na zožranie, hneď by ste si na ňom chceli vyskúšať nejaký ten pokus bez narkózy. Schaffner presne trafil tú hranicu, kedy jeho snímka je na jednej strane zábavným sci-fi dobrodružstvom a na tej druhej sa zaoberá pomerne komplikovanými filozofickými otázkami. Okrem iného aj oprávnenia likvidovania nacistov izraelskými tajnými zložkami. Funguje to spolu ale myslím veľmi kompaktne, aspoň mne na tomto dvojakom prístupe nič neprekážalo. Veľké odhalenie mi došlo asi trochu neskôr ako väčšine divákov, ale zase skôr ako Ezrovi. (07.04.2018)

3,5/5...Zaujímavý film, unikátny minimálne tým, že dobráčisko Gregory Peck tu hrá (brilantne!) výrazne negatívnu rolu. Páčila sa mi myšlienka, ktorá je zdanlivo uletená, ale vzhľadom na historické pozadie nacistických medicínskych pokusov a najmä pokrok v oblasti klonovania, ani nie veľmi sci-fi. Čo sa mi naopak nepáčilo bola rozkúskovanosť deja a nelogickosť niektorých scén, ktoré tak trochu devalvovali celok (kľúčová scéna s dobermanmi mi prišla vyslovene trápna). Inak je to v rámci všetkých filmov obtierajúcich sa o druhú svetovú vojnu celkom originálny snímok, ktorý stojí za pozretie. (20.09.2009)

Sympaticky staromilné, s klasickou atmosférou vybudovanou pomalým přidáváním na tempu, přesto bouřlivé pod povrchem. Sledovat tento snímek je něco jako si pomalu odřezávat si pod sebou větev a nevědět o tom, až do chvíle, kdy si uvědomíte, co jste to provedli. Nepříjemně mrazivé téma, až nebezpečně rafinované, vykrystalizuje do své podoby zhruba po druhé polovině snímku a stejně na vás udeří silou orkánu. Na této cestě za nezvratným poznáním vás doprovodí společník nejpovolanější a nejpříjemnější – skvostný to borec, který má šťávu i v 71 letech - Laurence Olivier, avšak tuto cestu budete muset strávit i se společníkem nejhorším a nejstrašlivějším, stejně děsivým jak ve filmu, tak ve skutečnosti – ďábelským doktorem Mengele a jeho věrnou hrozivou uměleckou kopií ztvárněnou Gregorym Peckem. A přesto jak budete neskonale ohromeni atmosférou snímku, tak z ní budete vytrženi, neboť si budete neustále uvědomovat, jací dva skvělí herci vám dělají společnost. I přes, z dnešního pohledu už víme, že směšnou ideu, jde o dílo nadmíru působivé, které žije vnitřní atmosférou a těžící z pocitu stísněnosti, který vám zaručeně zabrání v tom, odtrhnout oči od obrazovky. Bravo… (24.01.2008)

Nenechte se zmást názvem snímku. Nejedná se o snímek z fotbalového prostředí pojednávající o „klukách opálených„ z Copacabanské pláže rozdávající fotbalovou krásu. Tady se tvrdí jiná muzika. Nehoní se balon po pláži s cílem skórovat do branky, nýbrž úkolem je sejmout během 2+1/2 roku devadesátčtyři 65-ti letých otců. Franklin J. Schaffner rozehrává na motivy Iry Levina velmi působivou podívanou se stále aktuálnější myšlenkou a to sice lidským klonováním. Pro plné vychutnání si snímku však člověk musí přistoupit na skutečnost, že je to FIKCE, jinak se může stát, že znechucen po 20 min vysouvá disk. „ Hráče „ pro tuto podívanou nemohl vybrat lepší. Ať už se jedná o Laurence Oliviera ( coby Ezru Liebermana – lovce nacistů) , tak především netradičně v záporné roli sympaťáka Gregory Pecka (coby protivníka z katogorie největších – doktora Josefa Mengeleho). K tomu jim doprovod ( nutno podotknout, že vskutku zdařile) mýchá Jery Goldsmith. * ubírám za skutečnost, že k takovýmto typům snímků neodmyslitelně patří němčina a pro těch pár případů, kdy zdravý rozum jde stranou ( viz dobrovolné zavření dobrmanů do vedlejší místnosti aj..) , přesto VELMI působivých 89%. Pro takovéto typy snímků JÁ měl, mám a budu vždy mít slabost. p.s. představa 94-ti Adolfů volně se po matičce zemi pohybujících a zlo v nich postupně klíčících je vskutku hrůzu nahánějící.... (21.02.2011)