Kos

Polská Tarantinovka KOS si zaslouží Vaší pozornost !  Jaro rok 1794 byly v Polsku krušné časy, kde Polsko okupovali Rusové a tak přijíždí do Polska generál, který chce zmobilizovat místní rolníky a udělat národní povstání. Kos má výborné řemeslo, vypadá opravdu filmově, má slušné herecké výkony, notnou dávku zajímavé historie, slušný tempo a především hodně brutální a syrovou akci- Tady jsem si párkrát vzpomněl na polskou Wolyň a takový finále je vyloženě řežba jak z Tarantina- tohle mě bavilo !! :) Další silná Polská trefa, ti jsou prostě jinde. 75% (13.09.2024)

Fiktivní, místy až tarantinovská komorní večeře skutečného polského levičáckého odbojáře Tadeáše Kostíka s transwestitou, negrem a rusáckým velezmrdem na prdeli, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „na pozadí“ historických událostí na Rusko – Pruských hranicích koncem 18. století. Motorná a zcela japná historka, u níž je přítomnost deviantních či přepigmentovaných minorit docela opodstatněná, demonstrující především svévoli tehdejších zbuznělých a permanentně nalitých šlechtických degenerátů. Historka stejným dílem zábavná, hlavopatoidní, akční, výborně natočená a sqěle zahraná, kde za vypíchnutí stojí zejména jako vždy famózní Wieckiewiczova kreace nádherně oslizlého kapitána Dunina. Jen mě trochu překvapilo, že tu kinematografia państwowa nad svým národním hrdinou a fortifikátorem West Pointu nikterak nehoní jako obvykle, a ten je tu spíše vyobrazen jako takový fešácký neslaný, nemastný a víceméně zakřiknutý ňouma, co celý film jen tak tupě čumí. (26.08.2024)

Výborné zpracování pravdivosti a nepravidvosti historických událostí. Krásně vystavené scény napětí a konfliktů mezi množstvím postav. Záblesky brutality v elektrizujících akčních scénách. Skoro se chce říct, že je to nejlepší vykrádačka Tarantina, která byla kdy natočena. V závěru se bohužel ukazují omezené možnosti polské produkce i schopnosti tvůrců. Stále však Poláci ukazují velké věci, které jim můžeme jen tiše závidět. 7,5/10 (27.07.2024)

Toto není životopis Kožušky, jen si to z něj bere náčrt prostoročasu a postav a dělá si to co chce. Konkrétně to umožňuje setkávání toho "amerického" a "polského", nejen ve chvíli kdy se tmavý veterán snaží vyslovit jméno Srbowiczky, ale i třeba v podobnosti nevolnictví a otroctví. Možná proto neni blbost Tarantinovat v Polsku, naopak to dává nějak smysl. (31.07.2024)

“Dobra, davaj monete”. Tak nějak asi vypadalo smlouvání režiséra a producenta, když šukali finance u různých fondů a společností. Žel bogu, i když je samotný začátek filmu jako vystřižený z té scénky z Griffinových a tvůrci dost možná zápasili v bagně o každý zloťák, do anotacemi slibovaného rozměru děje se to až tolik nepromítlo. Z bojů o svobodu Polska, z povstání či bitev nic neuvidíte. Tvůrci si však byli svých finančních pout vědomi, a tak zvolili spíše konverzační způsob eskalace situací, jejichž většinu zasadili k jídelnímu stolu osvětlenému pouze několika svícny. Takovéto scény pak mají jakýsi tarantinovský nádech, jelikož se postavy snaží odhalit sekrety svých protivníků bez přímé konfrontace či dávají okatě najevo, že mají nějakou výhodu - ruský kapitán Dunin zduněný mocí drží všechna esa a určuje dynamiku situace, zatímco ostatní hráči (sám Kościuszko a nejlepší a nejzábavnější postava filmu, Domingo) mu musí ustupovat. Nakonec ale vše skončí rubačkou asi tak čtyřiceti chlopů na dvorku a spáleným statkem. To by pak vlastně mohlo i docela dobře fungovat jako nastínění toho, co přišlo potom (samotné větší povstání a bitvy), JENŽE Kościuszko není hlavní postava. Tento status připadá Ignácovi, doslovnému sukinsynovi, okolo jehož ukřivděnosti se točí většina filmu. A on zkrátka nevzbuzuje potřebné sympatie, takže se některé části snímku docela vlečou. Aby z toho nebyl takový polský Jan Žižka. Film o národním hrdinovi doma neuspěje, protože dostatečně nečerpá z domácích filmařských tendencí/tradic, a v zahraničí nemá šanci, zvlášť prezentuje-li jej generický anglický název… (15.08.2024)