Bod obnovy

Na Bod obnovy mnozí vyráží jako na mimořádnou podívanou (s dodatkem "na české poměry"), ukázku nové krve v tuzemské filmařině, seriózní sci-fi přicházející po několika dekádách atd. K mojí spokojenosti s filmem ale asi nakonec nejvíc přispěl fakt, že jsem do kina zamířil bez očekávání (i předsudků) a neměl jsem pak problém s tím, že jsem dostal typickou českou detektivku (takovou tu, kde detektiv sám nic nevyřeší a je závislý na tom, co mu prozradí podezřelé osoby) vsazenou do lehce cyberpunkového prostředí. Fotogeničnost a sošnost Andrey Mohylové mi stačila k tomu, abych se moc netrápil s křečovitým dialogy (úvodní rozhovor u klavíru!) a orientace vyprávění na hledání pachatele zase pomáhá tomu, abych si nedělal velkou hlavu s tím, že v charakteristice fikčního světa zůstává mnoho mezer, a více či méně skřípajících prvků. Některé jsou závažnější (film se vůbec nevěnuje společenským dopadům zálohování, které muselo zásadně proměnit jednak každodenní chování lidí, jednak podobu kriminality), jiné zase méně podstatné (ve světě, kde existuje potřeba stavět výškové budovy v historickém centru Prahy, má obyčejná policistka nebývale prostorný byt a ulice působí spíš vylidněně). ______  Následující není výtka, ale spíše poznámka: Ačkoli tvůrci v rozhovorech říkali, že chtěli, aby měl film český ráz a nebyl jen odvarem vysokorozpočtových zahraničních vzorů, reálně v Bodu obnovy nevidím mnoho prvků, jimiž by se jasně odlišoval od vizuálních konvencí cyberpunku, které vznikly už v 80. letech; tedy ještě předtím, než se velká část štábu narodila. Vynechali vlastně jen inspiraci Tokiem, Hongkongem a obecně východní Asií, jinak by podoba města, futuristických aut i kostýmů klidně zapadla do mnohem starších filmů. Cyberpunkové vize budoucnosti zrozené v 80. a raně 90. letech ovšem reagovaly na tehdejší společenské klima. Bod obnovy to nedělá a je ukotvený čistě v popkulturním světě. (23.09.2023)

„Bájný Fénix vstává, naději nám dává.“ Bod obnovy přináší závan svěžího scifi vzduchu z Hlozových hvozdů a to navzdory tomu, že v lesích blízké budoucnosti je bordel jako v tanku. Zato česká megalopole z roku 2041 (za pouhých 17 let, humorné) se blýská kovem a sklem futuristických suicidálních mrakodrapů, kde připálíte cibulku, otevřete okno a hned se cítíte jako pták. Doslova. OBNOVENÉ OKÉNKO: [][] Co nejvíc zaujalo? ⸎ Kreativní využití bodu obnovy zhrzeným paroháčem. ⸎ Boomerská bába, pohrdající přetechnizovaným světem, počítači i mobily, přitom čumící na hologramy zpráv v oživlém Blesku a žijící „přírodně“, čili v plesnivé barabizně vedle skládky odpadků. ⸎ Andrea Mohylová, česká Scarlett Johansson. Bojuje s orwellovským korporátním spiknutím, hezounem z Interpolu se spasitelským komplexem, i s vlastním bodem obnovy. [][] Jen škoda, že Em pro samé zálohování nemá vůbec čas na sex. Povedené scífko, byť oživování mrtvých pomocí flešky a vany amarounovitého rosolu, to má své Mouchy. Když někoho přejede vlak nebo se stane obětí letecké katastrofy, stačí do laboratoře přinést jenom flešku a např. nohu? A co když do jiné laborky někdo přinese flešku a ruku? Ha? :-)) Námět na Bod obnovy 2. (27.01.2024)

Ano, na jedné straně potěšení, že něco takového u nás vzniklo, protože to ve svém žánru vizuálně obstojí. Na straně druhé rutinní detektivka, která se sune bez napínavých či dramatických momentů. Máme rok 2041 a máme tu jistý model zálohování, celý systém je nám ovšem představený poměrně vágně, bez pořádného ukázání jeho rizik a výhod. Kochání řemeslem (nacházíme moc fajn prvky současné Prahy) nicméně přirozeně vyprchá, vystřídají ho postavy, ke kterým si divák horko těžko hledá cestu, jejich nelogické kroky i průměrné dialogy, průhledné zvraty a opakované vykrádání z jiných (lepších) filmů. Navíc mu v poslední třetině pohříchu dochází dech. Každopádně pak že to v té naší kotlině nejde… jde, ovšem…! (04.02.2024)

Čakanie na Bod obnovy po sľubnom traileri bolo lepšie ako samotný film. Ale to už tak často pri sci-fi chodí, i keď samozrejme nie vždy. Uchádzajúca zápletka a spočiatku zaujímavý vizuál prechádza časom, či skôr dosť rýchlo, ku viacerým klišé a zameniteľnej atmosfére hraničiacej s nízkorozpočtovou sci-fi tvorbou zanietených začínajúcich autorov. Čo však môže byť mnohým sympatické. Bod obnovy sa berie smrteľne vážne, nakoniec tu nie je nič, čo by sme už nevideli a samotný sci-fi prvok pri bližšom nahliadnutí nedáva príliš zmysel. Pozerateľné to ale je a našťastie to ubehne aj pomerne rýchlo. V podstate ide o indie mix Minority Report a Blade Runner, avšak aj v tunajších pomeroch sa takýto cieľ dal zvládnuť rozhodne lepšie. Napríklad už pri písaní scenára. (31.01.2024)

Ano, ve světové rybníčku je to jenom další průměrné, schématické scifi béčko... Ale v tom českém malý zázrak. Má to nápad, má to atmosféru, strašně mne bavilo, jak "lehce" se dá udělat scifi, když se na to jde dobře. Pár jednoduchých triků, trochu zamaskovaná oktávka, trochu vypimpená Praha a má to vyloženě futuristický tón. Palec nahoru... 80% (04.10.2023)