Pes baskervillský

Pro toho, kdo nade vše miluje knižní předlohu, je tento snímek věrným vyobrazením slavného Doylova příběhu s vynikajícími scénami ze zamlžených blat, s originálními a svéráznými detektivními postupy geniálního Holmese a s atmosférou, která by se místy dala krájet. Vůbec nevadí, že zub času už trošičku zapracoval. I díky výborně zobrazenému a strašidelnému přízraku je film působivý pořád. (05.04.2012)

Zpracování tohoto příběhu Arthura Conana Doyla je opravdu mnoho a tento snímek řadím k těm lepším, i když ne absolutně na špičku. Herecké obsazení je výborné a český dabing Dalimila Klapky, Iljů Racka a Prachaře či Jiřího Štěpničky je vynikající. Atmosféra temných blat na mne působila hrůzostrašně, zejména když se utopil ten kůň. Dnes s odstupem času a vývojem techniky, je patrné studiové provedení temných močálů, ale snímek je klasikou, která si své kouzlo určitě uchová. (02.05.2012)

No, už to byl nějaký ten pátek, co jsem viděl Psa naposled, dnes jsem si ho zopakoval, a jen jsem se ujistil, že jsem to s hodnocením nepřepálil. Film má jeden základní nedostatek- jde o televizní verzi, a to je velká škoda. Pro mě jde o nejlepší zpracování tohoto příběhu, které by si zasloužilo rozmáchlejší rozpočet. Takto bylo dnes hodně znát, že si zub času pěkně zahlodal. Přesto jsem si dnešní reprízu znovu užil, připomněl jsem si, jak se mi vždycky líbila Makepeace, opět mě potěšila účast Martina Shawa i Connie Booth a Brian "Cheswicku, čerstvé koně!" Blessed znovu řádil jako černá ruka. (18.11.2020)

Nejspíše jsem žádnou jinou adaptaci Psa baskervillského neviděl, ale to vůbec nevadí. Tahle je totiž nejlepší. Temná a pochmurná atmosféra zamlžených blat, bažin a nekonečných kopců a vřesovišť na vás dýchá ze všech stran. Miluju tyhle filmy. V takovém prostředí by se i vlci samotáři cítili stísněně. (11.09.2011)

Nemá smysl opakovat už vyslovené. S Ianem Richardsonem i Donaldem Churchillem jako Holmesem a Watsonem jsem zcela spokojen, charismatičtějšího baskervillského psa jsem zcela jistě neviděl, humor je přítomen alespoň v dialozích, zdánlivě je tedy vše v pořádku. Přesto musím říct, že zatímco u verze Psa baskervilského z roku 1958 jsem si liboval, jak je přímočará, verze 1983 poslušně projde všemi slepými uličkami příběhu. Pietně zachovává všechny postavy, které Doyleovi umožnily zpracovat námět na povídku v rozsahu románu, i když příběh zhruba půlku z nich vůbec nepotřebuje. Všechny jsou dobře charakterizované (a často odlišně od starších verzí), jejich jednání je zdůvodněno, ale je jich zkrátka moc a aby se každá postava dostala ke slovu a každá doklopýtala ke své vlastní pointě, film se v druhé polovině místy příliš vleče. Znamení čtyř se stejnou dvojicí se mi líbila přece jen víc. 70% (29.11.2010)