Propast

Konečně jsem viděl prodlouženou verzi Propasti. A byla skvělá! Ano, je pravda, že poněkud těžkopádně moralizující závěr už dnes zkrátka nemůže působit tak jako v roce 1989, ale i přesto jsem ochotný přimhouřit oko a pátou hvězdu dát. Vždyť ten film skoro tři hodiny šlape jako hodinky, nenudí a pořád má co nabídnout. Úžasně klaustrofobické prozkoumávání havarované ponorky, doslova a do písmene revoluční trikové scény, dokonalé podvodní záběry, jednu vynikající honičku miniponorek, která se ani v roce 2011 nemá za co stydět, sympatické postavy, které vám po vzoru mariňáků z Vetřelců velice rychle přirostou k srdci, výborné herce s Edem Harrisem a Michaelem Biehnem v čele, burácející i magickou hudbu Alana Silvestriho... A především tradiční Cameronův perfekcionismus viditelný v každé vteřině. Jak říkám - závěr může zamrzet, naštvat i rozesmát... Ale má-li film tolik kladů, čtyři hvězdy by byly zkrátka málo. CALL GUINESS. (12.09.2011)

Trikově dobré, ale jinak je to takový hodně naivní pokus o podmořskou variaci na 2001. A to s mírovým poselstvím v podobě, kterou z duše nesnáším. V Terminátorech to Cameron dokázal dost lépe a přesvědčivěji, aniž by si musel na plac přitáhnout nějakou tu vyšší inteligenci zastupující boha, génie zodiakálu nebo osmapadesátou vyšší inteligenci, co kárá a hrozí "haló, vy lidé, odteď budete sluníčkařit, nebo vás ve jménu míru vy(c)hladíme". Zkrátka přístup "vždyť příroda/bůh přece stvořila tak krásné věci, jako květiny, loštomilé tuleně a motýly." To jo. A taky parazity, komáry a druhou nejhorší věc, který se bojim. Rovnováha v přírodě je nekonečný boj, nikoli nehybná harmonie. Průměrný sluníčkář by nepřežil pět minut bez nějakého toho bojovníka, který by mu nevyválčil půdu, dřevo a antibiotika za cenu milionů zavražděných bakterií. (14.12.2006)

Propast je filmem sakra hollywoodským, a to tím, jak neustále nabourává vážný koncept různými vtípky a odlehčováním. Jak na jedny znaky neustále používá dvojí kódování – vážné a komediální – a námořníky profiluje buď jako kamarády od vedle, anebo jako ostré hochy, se kterými nechcete nic mít. Tohle je posílený i rozvracením norem, kdy vědátoři nejsou zas tak vědečtí a nechají klidně uvolněné koleso. S tím souvisí binární opozice aktivní-pasivní, dominantní-submisivní, smělý-zdrženlivá, kdy si svoje můžou takzvaně vyhmátnout ženy i muži. V neposlední řadě Propast umožňuje čtení politické, protože potápěčské obleky vypadají stejně jako skafandry a klima ruský ofenzivy není než otevřená aluze na studenou válku a závody v dobývání vesmíru. (31.07.2008)

„When you look into an abyss, the abyss also looks into you..“ (Nietzsche). Propracovaná sci-fi z Cameronova oblíbeného podmořského světa, v Director´s cut obohacena o poselství lidstvu mířícímu k sebezničení. Napětí z neznámého v hlubinách navozuje Silvestriho výborná hudba, byť místy vykrádající bezostyšně sebe sama (Predátor). Závěrečný Harrisův sestup - výstup nedbající pravidel dekomprese vás donutí (nejen v rámci šetření O2 pro hlavního hrdinu) nedýchat. „Have some new friends down here..“ (29.08.2008)

První dvě třetiny této Cameronovy sci-fi jsou fajn - tajemné, napínavé, zajímavé, v atraktivním, neotřelém podmořském prostředí. Ovšem ke klišoidním, přeslazeným 30 minutám v závěru mám vážné výhrady (následují spoilery): Michael Biehn měl souboj s Edem Harrisem vyhrát, M.E. Mastrantonio taktéž neměla přežít a U.S. ARMY si to měla s emzákama rozdat na férovku... takže by nas*aní alieni vyhubili celé zatracené lidstvo - happyend podle mého gusta:-))). Ovšem jinak jde o skutečně dobrý film a nejspíš se poohlídnu po delší SE verzi. 79% (06.11.2008)