Lady Snowblood

Hledat poučení do života mezi všemi směry poletujícími litry krve pro mne tentokrát bylo velmi snadné. Příště až uvidím ťapat cudnou asiatku s paraplíčkem, tak si nechám od cesty své obvyklé nemístné poznámky, uctivě se ukloním a budu děkovat tomuto snímku za to, že mi hlava stále ještě drží pevně na krku. Co na tom, že jsem nezabil ani neznásilnil její rodinu, když pro asiaty jsme my bílí všichni stejní a snadno si nás pletou i bez zaslepení pomstou. A jelikož nemám nejmenší zájem na tom, abych musel Yuki vysvětlovat své původně plánované průměrné hodnocení, tak raději hvězdu přihodím, čímž považuji případný útok na mou A1RH+ za zcela bezpředmětný. (12.11.2012)

Jeden z řady filmů, který se těší "kultovnímu" statusu, protože se mu dostalo remixu a elevaci v tarantinově KILL BILL sérii. Kdyby k tomu nedošlo, zůstal by LADY SNOWBLOOD na poličce s řadou průměrných japonských filmů se samurajskou revenge tématikou. Ženská hrdinka je v tomto žánru sice příjemným osvěžením, ale to je tak zhruba všechno. Over the top krvavost akčních scén (pro kterou je LS často zmiňován) je v tomhle žánru celkem běžná, ale např. prakticky jakákoliv epizoda ze série ZATOICHI či LONE WOLF AND THE CUB trpí mnohem důkladnější choreografií a emotivní zátěží. Příjemná žánrová jednohubka, kterou bych nedoporučil započít diváckou odyseu po stepích samurajských snímků. (24.05.2020)

Pokud jste viděli Kill Bill od Tarantina, tento film pro vás bude krásným příkladem toho, jak Tarantino pracuje, do jaké míry se nechává ovlivňovat svými zkušenostmi z videopůjčovny. Lady Snowblood je totiž film o pomstě, a to pomstě jedné mladé dívky proti bandě vrahů, kteří její matku dohnali až k smrti. Děj se skládá z jednotlivých kapitol, v mnoha scénách sněží, gejzíry krve stříkají, je tu jedna stejná písnička, a některé záběry jsou vskutku podobné (například záběr „od země“, v němž se záporáci dívají dolů do kamery). Lady snowblood je film, ve kterém nejde jen o krev, ale snaží se vyprávět příběh - kultivovaně, až poeticky. (16.11.2005)

Béčko, které inspirovalo Tarantina. Nic víc, nic míň. Pokus o složitější narativní strukturu selhává (kdo nakonec napsal čtvrtou kapitolu?), gore efekty jsou dost směšné, dialogy značně cheesy, a režie těžkopádná. Vzhledem k tomu, že trojdílná manga, která byla předlohou filmu a vycházela na pokračování v japonské obdobě Playboye, má skoro tisíc pět set stran, zatímco film byl nízkorozpočtový, není se čemu divit. Nemohu srovnávat s ostatními díly japonského explotation, protože Shurayuki hime je jediné dílko, které jsem zatím z tohoto žánru shlédl, a tak dávám tři hvězdy spíše za úvodní song Shura no Hana (zpěv Meiko Kadži mě zaujal více než její herectví). (30.11.2016)

Japonský žánr "film pomsty" má striktní pravidla. PADOUCHOVÉ (*1*) krutě znásilní, umučí a zavraždí RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY HRDINY (*2* - někdy ne úplně všechny) -- po letech stíhání HRDINA (*3*), který se mezitím živí jako nájemný zabiják, konečně najde, kde (nebo pod kterou identitou) se skrývají *1* , kteří se obklopili POMAHAČI PADOUCHŮ (*4*) a pořídili si RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY PADOUCHŮ (*5*). Poté zbabělí *1* nastražují *3* do cesty *4* jednoho po druhém, a když dojdou, sejdou sami *1* hanebnou smrtí. Během masakru *3* zpravidla ušetří *5* -- které ovšem rodinná čest nutí sprovodit ze světa *3*. Poté, co zůstanou už jen *5*, jsou otřeseni, neb vědí, že *1* byli ti špatní a *3* ten dobrý, takže nezřídka zhynou vlastní rukou. Nakonec zůstane jen vrčet kamera, protože FILMOVÝ ŠTÁB (*6*) podlehne atmosféře a zachová se stejně. // Konkrétně tento film trochu vybočuje -- HRDINA je žena, film je zimní (odtud i název -- paní jménem Krvavý sníh), a ta krásná melodie -- Tarantino tento film v Kill Billovi rozsáhle láskyplně citoval, včetně samotné písně..... Shindaita asa ni tomorai no Yuki ga furu.... (21.12.2006)