Zakázané hry

Tak roztomilou dětskou dvojici jsem dlouho neviděla. Vůbec mně nepřipadalo, že to hrají jak byli přirození. I když co se týká těch "zakázaných her", to už tak přirozené nebylo. Ovšem v době, v které se to odehrává tyhle "zakázané hry" nebyly až tak od věci, to musím uznat. Jejich dušičky to všechno vnímaly dětskýma očima a tak tomu podřídily svůj pohled na události kolem nich. Jak už se tady píše, je to velmi jemný, citlivý a dojemný film a já s jistotu vím, že na tenhle s určitostí nezapomenu. "Výzva od hanagi 2019" (07.01.2019)

Jeux interdits pojednává o bezprostředním vyrovnávání dětí s ohavnostmi války a se smrtí. Patří mezi nejvýstižnější počiny žánru protiválečný film. Místo plácání báboviček na pískovišti provádějí ratolesti své laické pohřební rituály a neuvědomují si, jak jsou okrádány o své čisté dušičky. Clément se naštěstí neuchýlil k přemrštěnému srdcervoucímu dojáku, k němuž bylo snadné sklouznout, ale vyjádřil velmi smutnou výpověď o nesmyslnosti zabíjení i zapíravosti církve a jejich neblahý dopad na životy těch nejnevinnějších. Nevýslovně roztomilý kukuč obou dětí a půvabný kytarový šlágr Španělská romance, který se dnes řadí mezi nejoblíbenější instrumentálky, jsou ostrým kontrastem k hrůzám, které zůstávají sice téměř v pozadí, ale přesto jsou více než patrné. (30.03.2012)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Stopy vojny na duši aj v konaní sa odrážajúce sa v hrách detí, vytvárajúcich vlastné cintoríny aj v správaní dospelých, neustále bojujúcich svoje malé nenávistné susedské, či náboženské vojny a to bez ohľadu na skutočnú vojnu všade navôkol. Chápem kritiku režisérov novej vlny vyčítajúcej tomuto filmu literárnosť a tým pádom aj čiastočné odtrhnutie od reálneho života. Vyobrazené symbolické peripetie ukazujúce odraz vojny za frontovou líniou a drsné vyústenie sú ale natoľko silné, že výhrady prílišnej literárnosti sú v porovaní s nimi zanedbateľné. (22.10.2012)

Festivalový film se zajímavým námětem dětského pohledu na válku a smrt (vysíláno na ČT2 v pátek 19.10.2012). Bezesporu dobře natočený snímek s dětskými herci, což je práce určitě oceněníhodná a náročná, nicméně přílišná délka filmu je unavující. Mou únavu během produkce však zpestřovaly gramatické chyby v titulcích, které překládala "Gabryela Klyková", správně psáno Gabriela Kliková. Tahle překladatelka totiž neví, že ten malý hádek, který se zavrtává do země, a kterému říkáme žížala, se nepíše s tvrdým Y!! A to se stalo prosím opakovaně, takže překlep vylučuji. Děkuji tedy paní (slečně) Klikové za příjemné osvěžení zdlouhavého filmu. (31.10.2012)