Jeden život

Pekný film, len mám smolu v tom, že som už videla film Nickyho rodina (takisto v kine) a tým pádom mi je obdivuhodný príbeh Nicholasa Wintona dobre známy a tak tento nový film o ňom a jeho deťoch ONE LIFE nezapôsobil na mňa až tak, ako keby to bolo moje prvé zoznámenie sa s ním. Páčili sa mi herecké výkony, najmä Anthonyho Hopkinsa. Obdivujem odvahu, pracovitosť, vytrvalosť a pokoru skutočného Wintona, jemu ako človeku by som dala najvyššie možné hodnotenie, ale aj filmu dávam tiež celkom pekné hodnotenie. Akurát, že Winton si ho už nepozrie. Hopkins môže byť hrdý na to, že mal tú česť zahrať si Wintona, veruže ešte viac hrdý ako by bol Winton, keby vedel, že vo filme o ňom ho bude hrať legenda ako Hopkins. [OV Sneak Surprise Preview, CineStar Mainz, poznámka pre mňa: súťaž Pepsi & UEFA]. (25.03.2024)

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)

Příběh o obyčejném člověku, který dokázal ten nejmimořádnější počin, a tím je záchrana lidského života. Já tleskám a skáču nadšením, i když jsem věděl, o co konkrétně půjde, jelikož tato událost je mi velice dobře známa. Anthony Hopkins samozřejmě nezklamal a byla to sázka na jistotu. Líbilo se mi i obsazení Johnnyho Flynna, který je ve filmu skutečnému Wintonovi podobný. Taktéž oceňuji, a co je za mě velmi důležité, práce a pomoc Wintonových kolegů, kterým se až takovému uznání nedostalo, nebo jsou dodnes spíše opomenuti. Především jde o postavu Trevora Chadwicka nebo Doreen Warrinerovou, ale třeba i Wintonovu matku Babette. Všichni se musí poprat s byrokracií, přesvědčovat úředníky, sehnat prostředky, peníze, ale to hlavní co hraje proti nim, je čas, a toho je setsakramentsky málo. Čeká nás tak napjatá a dramatická podívaná, která dokonale vylíčila tehdejší situaci. Již legendární scéna v pořadu That's Life, no co k tomu říct, můžete si hrát na drsňáky jaký chcete, ale tady si připravte balení kapesníků, protože to je neskutečnej emoční nápor. Nakonec bych rád podotkl, není to dokument, nečekejte nějaký rozsáhlejší globální pohled. Cílem tohoto filmu je ukázat lidskost v tom nejvyšším světle. Lidskost, která dokáže přesáhnout samotné naše chápání, kdy jen hrstka lidí, která by nemusela vůbec nic, udělá to nejdůležitější a nejcennější, a to je, jak jsem se zmínil na začátku, zachránit někomu život. To se panu Wintonovi a ostatním bezesporu podařilo a tento snímek je toho krásným odkazem. Vřele doporučuji kouknout na dokument Síla lidskosti: Nicolas Winton. Otázkou jen zůstává, kolik takových hrdinů je dodnes zapomenuto a jejich činy nespatřily světlo světa ? (03.02.2024)

Sir Nicholas Winton patří k osobnostem, které není nutné představovat. Bylo o něm natočeno dost dokumentů, na jeho činnost se odkazuje v mnoha filmech. Celovečerní životopisný snímek mu ale asi ještě věnován nebyl. A hrdinu s velkým H zde ztvárnila herecká legenda. Víc vědět nepotřebujete. Je to prostě krásný malý velký film. Skoro 5*. „A vy jste zachránil těchhle osm dětí z fotky, to je pěkné.“ „No, bylo jich trochu víc.“ (14.03.2024)

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. (23.02.2024)