Rivalové

Filmu dominuje opravdu překrásná Zendaya, ale právě proto zamrzí, že tvůrci nemají odvahu jít víc na dřeň. Film tak působí až příliš sterilně. Milostné scény by při větší odvaze (absence nahoty je zde doslova nepochopitelná) mohly mít daleko větší emoční dopad. A následné konflikty mezi postavami by také fungovali lépe. Pokud by film byl syrovější a možná o něco údernější měl by na mě jako na diváka o dost větší dopad. Takto se jedná jen o solidně natočené drama, které mě ovšem nechalo ve finále v podstatě chladným. (18.05.2024)

Dobrých sportovních filmů není nikdy dost. Guadagnino ale natočil spíše vztahové drama o manipulativní mrše (a bývalé tenistce), která si dokáže omotat kolem prstu dva vrcholové tenisty. Rozhodně to nemuselo mít 130 minut a nebýt fantastické Zendayi a skvěle nasnímaných zápasů, hodnotila bych výrazně hůře. Zklamání. (21.07.2024)

3,5*. Vo viacerých ohľadoch to nefunguje. Nadmerne zmätočná štruktúra rozprávania, či nedôveryhodne starnúce postavy (13 rokov sa odohrávajúci dej možno fungoval v scenári, ale v praxi je to príliš dlhý časový úsek). Má to však našlapaný scenár, odvážne audiovizuálne poňatie, ide to pod kožu a Reznor? Ten by urobil napínavý a na výkon zameraný šport aj z piškvoriek. Možno ešte prehodnotím ale zatiaľ opatrne zaokrúhľujem hore. (26.05.2024)

Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím.  Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. (25.04.2024)

Vyhrocené tenisové melodrama plné ega, neopětované lásky a touze po vítězství / Zendaye. Jako tenisová bohyně, jíž princ Charles pokleslých mravů a jeho hodný sekundant zobou z ruky, nemá chybu. To samé platí pro zápletku, kdy do poslední chvíle nevíte, jak to celé dopadne. Čeho ubrat jsou zpomalovačky. K natáčení rychlého sportu typu tenis dávají pro zdramatizování úderů smysl, ale v závěru se s nimi Guadagnino utrhává ze řetězu natolik, že tím vyvrcholení příběhu paradoxně trochu otupuje. Údernost přitom zápasům jinak vůbec nechybí, protože jak nazvučení, tak i soundtrack a hrátky s kamerou při každé výměně dodávají filmu živelnost, která mi u tenisových snímků dlouhá léta chyběla. (25.04.2024)