Rivalové

Filmu dominuje opravdu překrásná Zendaya, ale právě proto zamrzí, že tvůrci nemají odvahu jít víc na dřeň. Film tak působí až příliš sterilně. Milostné scény by při větší odvaze (absence nahoty je zde doslova nepochopitelná) mohly mít daleko větší emoční dopad. A následné konflikty mezi postavami by také fungovali lépe. Pokud by film byl syrovější a možná o něco údernější měl by na mě jako na diváka o dost větší dopad. Takto se jedná jen o solidně natočené drama, které mě ovšem nechalo ve finále v podstatě chladným. (18.05.2024)

Od tohoto filmu jsem očekávala vizuální masterpiece a to jsem i dostala. Vizuálně je to naprosto dokonalé, závěrečný tenisový match bude za několik let jedna z nejikoničtějších filmových scén. Dost mě překvapil Josh O'Connot, v reálu působí tak stydlivě a introventsky, že jsem byla překvapená, jak úplně rozdílný je v tomhle filmu. Zendaya nezklamala, femme fatale téhle doby. (15.05.2024)

Dlouho jsem nebyl v kině takto rozpolcený a nepokládal si tak často otázku, zda to, co sleduji, se mi líbí, nebo zda mě to štve. Luca Guadagnino ve mně prostě každým novým filmem buď budí lehký zájem, lehký nezájem, nebo právě tento komplikovaný love-hate relationship. V jeho filmografii to u mě zkrátka lítá oběma směry sem a tam, stejně jako zde ty tenisové míčky. Asi to zkrátka sedí. Nicméně se závěrem tohoto snímku to tady zrovna vše do sebe tak bombasticky zapadne a udeří to takový smeč, že mu ten postup do dalšího kola přece jen umožním. (26.05.2024)

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho a jsem nadšený, žádné zklamání se naštěstí nedostavilo. Jako příznivce krátkých stopáží jsem se přitom ani chvíli nenudil, snímek je úderný, správně udává tempo stejně jako vynikající povětšinou pulsující doprovodná hudba. Zendaya podává vedle Euforie dle mého mínění svůj nejlepší herecký výkon. Tasha v jejím podání je ostrá, ledová, dominantní a zatraceně sexy. Dominuje svým výkonem celému filmu, avšak ani pánové se nenechají zahanbit. Zvláště stejně dominantní Josh O´Connor si získal mé sympatie. Konec korunuje celé dílo, už díky Dej mi své jméno víme, že pan režisér závěry fakt umí. V tomto případě to byla nádherná umělecká tečka za zatím nejzajímavějším snímkem tohoto roku. (29.04.2024)

Pohádka či banální romance povýšená především Lucou a jeho týmem na renesanční sochu, na níž člověk zírá, jak na zjevení, i když je to "jen nahatej chlap z mramoru". Reznor s Rossem svým nervózním technem gradují sebebanálnější scénu na thriller, u nějž se člověku potí dlaně. Hudba je tak dominantní, že chvílemi se střídá nastavení, zda je ona doprovodem filmu či film doprovodem jejím.  Nakonec ještě hiťák k titulkům, kde jsem už jen vydejchával s papulou dokořán, hučí mi z toho v hlavě ještě druhý den... Challengers samozřejmě nedosahují božského a magického Call me by your name, spíše tu cítím tendenci si udělat film pro radost, až si i při nadměrné divácké spokojenosti říkám, jestli to není minimálně od Lucy a Trenta trochu plýtvání materiálem. Zrovna tihle dva ale asi mají munice ještě dost. (25.04.2024)