Banšun
Obsahy(1)
Mladá Noriko se příkladně stará o svého starého otce. Příbuznými je ale přemlouvána k tomu, aby se řádně vdala a měla již vlastní rodinu. Noriko svatbu ale odmítá s poukazem na nutnost péče o otce. ke svatbě nakonec dojde pod laskavou otcovou domluvou, který se po svatbě vrátí do opuštěného domu... Tento snímek je v Ozuově filmografii asi nejvíce zaměřen na konfrontaci tradičních japonských hodnot s moderní společností a liberálním pojetím rodiny. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
Ozu bol mág. Jeho príbehy sa javia ako strašne všedné. Nič sa tam výrazne nedeje. Je to len konverzačka v určitej atmosfére ako keby odrezaná od sveta aký je teraz. Tradície a skutočné hodnoty sa tam miešajú s trendami novej modernej spoločnosti, čo ako vieme už sami dnes nedopadlo práve najlepšie. Secuko Haru moc nemusím, hoci jej Noriko má presne tú správnu mieru dievčenskej nevinnosti a smutného výrazu dospelej ženy. Čišú Rjú je ako obvykle fantastický. Late Spring je príbehom o vzťahu medzi dcérou a otcom. O manželstve a o bezpečí rodiny. Jemný humor je náznakový. Rovnako aj dôležité emócie. Scéna v divadle Kabuki je svojou umiernenosťou veľmi silná. Jej zakončenie kedy sa Noriko odpojí od otca je krásnou definíciou generačnej priepasti, ktorá je na konci kompletne zotretá. Túžby ustúpia povinnosti a nikto nie je tak šťastný ako na začiatku. Veci sa zmenili a my sami nevieme ako. Pritom sa jedná o veľmi všednú , ale pútavú obrazovú meditáciu. Dom v ktorej býva Noriko s otcom.. totiž na konci príbehu dôverne poznáme. ()
český název: Pozdní jaro, ze série "ročních období". Pokaždé jiná a přesto pokaždé tolik stejná rodina se objevuje v Ozuových filmech. V po sobě následujícíh třech filmech (Pozdní jaro, Sklizeň obilí, Příběh z Tokia) vystupuje stejný ansámbl herců a vládnou tu podobně idylické poměry. Ve stejném nenápadném stylu se tu odehrávají velké události (sňatek, stáří, smrt). A zároveň staré Japonsko se proměňuje v nové. (V tomto filmu se dozvídáme dokonce o dvou rozvodech!) - Noriko, opět se tu hlavní hrdinka takto jmenuje, stojí na konci svého mladého věku (pozdní jaro). Její spolužákyně ze střední školy se už všechny provdaly a i na ni přišla řada . Rodina (zde jen otec a teta) na ni uplatňuje nenápadný tlak, aby tak učininila. A protože si nenašla partnera sama, učiní tak za ni. Noriko musí pochopit, že štěstí není výsledkem náhodného výběru, ale je to meta, které lze dosáhnout až dlouhodobou prací. (PS: Je to asi jediný film o mladé dívce, která se na konci filmu vdá a v němž při tom neuvidíte jejího nastávajícího! Prostě to není důležité.) Dlouhé záběry na postavy sedící na rohoži, zatímco někde na kraji stoupá pára z konvice, jízda na kole či tramvají a záběry ubíhající krajiny - to vše + pomalý příběh dělá z tohoto filmu typického Ozua. Pokud si to jednou oblíbíte, tak vás Ozu asi nikdy nezklame. ()
Film začal skoro jako nevinná veselohra, ne nijak zvlášť odlišná od našich předválečných žánrovek, ale později se začal měnit v příjemné drama (společně s tím i obličejová mimika hlavní hrdinky; překvapivě mě docela fascinovalo, jak se dokáže někdo tak dlouho zvláštně usmívat a pak být najednou skoro až do konce filmu vážný). A líbil se mi i vývoj děje, kdy se počáteční zdánlivá předvídatelnost vytratila a snímek skončil jinak, než by si divák po pár minutách mohl myslet (a vlastně i hezky). A přestože jde v podstatě o docela obyčejný příběh, dokáže velmi dobře vtáhnout a nabídnout několik zajímavých postav a vztahy mezi nimi. Slabší 4* a nebýt faktu, že mě asijská kinematografie nijak zvlášť nepřitahuje, zajímal bych se o tohoto pana režiséra více. ()
Je hriešne sexy, a k tomu je pomerne i dosť sympatickou a múdrou (a to ani nehovoriac o jej tvrdohlavosti, ako takej, to je zrejme asi kapitola sama o sebe) v jednom, čo sa mimochodom v súčasnosti už akosi príliš extra nenosí, a tak tu tým pádom máme s vysokou pravdepodobnosťou, naprosto fantastické zloženie : »Ozu 3in1 Classic« , na čom si môže každý divák fantastickým spôsobom mimoriadne pochutnať, samozrejme, ak je to jeho «šálkou kávy» , čo v mojom prípade znovu jednoznačne platí, a zároveň sa to oplatí v celej svojej nádhere si vychutnať, a to predovšetkým kvôli ústrednej protagonistke Noriko v podaní fenomenálnej japonskej herečky - Secuko Haraovej, ktorej nadštandardný herecký výkon je v priamom súlade s tým, čo sa teda týka toho okolo Čišúa Rjúa, ktorý stelesnil jej otca-profesora. A trojlístok ešte dopĺňa nikto iný, než práve Haruko Sugimurová, ktorá síce dostala trochu väčší priestor v predchádzajúcej, respektíve v nadchádzajúcej Ukikuse, ale i napriek tomu sa dá tiež podčiarknuť to, že je rovnako veľmi dôležitou postavou, ako aj jej hereckí kolegovia, a v podstate všetci traja predstavitelia, stvárňujú - dcéru, otca a tetu, čiže profákovu sestru. • V jednoduchosti sa (miestami) skrýva naozajstná krása, ak by som mal následne načrtnúť, čomu sa tentoraz venoval progresívny režisér, ktorého si pomaly začínam čoraz viac obľubovať. • Skrátka, na samý úvod som chcel najprv charakterizovať hlavnú postavu nielen podľa jej výzoru a daných vlastností, ale súčasne by som taktiež podtrhol najmä to, že sa vzorne stará o svojho milovaného otca, a pritom (nie) je i jeho zákonitou opatrovateľkou? • Áno, totižto už má 27 rokov, žije v spoločnej domácnosti so svojim otcom, a akosi vôbec neuvažuje nad tým, že by sa už mala konečne vydať, za čo ju jej okolie neustále bombarduje, buzeruje, a vari i celkovo zaťažuje (ne)konečnými otázkami, typu, kedy to vskutku hodlá napokon zmeniť? Čo viem, tak dnešné baby, povedzme, sa vydávajú, trebárs, až niekedy po tridsiatke, čo by bolo pred niekoľkými desiatkami rokov, absolútne nemysliteľným (z)javom, čiže "Nori" , by som vďaka tomu mohol najskôr považovať len za akúsi »starú dievku«. • Film sa bude chcieť snažiť túto zložitú situáciu vyriešiť, ako by ju mohol trafiť - Amorov šíp, pričom, strelcov by sa našlo snáď neúrekom, len im proste treba poskytnúť dostatočné množstvo príležitostí, ale podotýkam, že Ozuov dramatický snímok - nie je výhradne postavený iba na tom, ako sa jej dvoria samí fešáci, skôr je tomu presne naopak, keďže by som skoršie povedal, že sa tento film, zväčša zaoberal úplne inými okolnosťami, i keď sa popritom vehementne snažil o to, aby sa proste rozhodla, že buď ostane tatkovi na krku, alebo sa predsa pokúsi urobiť razantný krok vpred, na ktorý si nie a nie trúfnuť. • Dokonca by sa rysovala i tretia možnosť, že Ženy totiž stále tvrdia, že pôrod je bolestivejší, ako keď chlap dostane kopanec do vajec, a tak by som sa jej teoreticky ani nečudoval, prečo tak strašne dlho otáľala? • A na záver iba dodávam, že tak extrémne nízko umiestnená kamera, ma zakaždým sakramentsky fascinovala, kedy som sa stále zamýšľal, ako to ten Jasudžiró, sakra, robí...? () (méně) (více)
Měl jsem chuť na nějakou kanonickou klasiku a volba padla na mého druhého Ozua. Upřímně jsem nečekal, že mě Pozdní jaro tak dostane, jelikož jsem si zatím nebyl jistý, zda mi režisérův styl zcela vyhovuje, ale je to právě jeden z těch filmů, do kterého se zavrtáváte sice velmi pomalu, ale zato jistě. A na konci se dostaví neodbytný pocit, že tak lidskému a čistému filmu, hořkosladkému jako život sám, se snad ani nedá nic vytknout - je to vlastně posmutnělá meditace o nemožnosti úniku a nutnosti se neustále podřizovat nepsaným společenským pravidlům, přestože to hlava i srdce cítí jinak. Fantastické herecké výkony hlavní dvojice, zejména Čišú Rjúa jsem doslova hltal v každé scéně. Jinak mě docela překvapilo, do jaké míry bylo už v roce 1949 Japonsko ovlivněné západem - baseball, Coca Cola, Gary Cooper, koncert klasické hudby, smokingy na svatbě. A ještě jedna poznámka - Ozu je borec už jenom kvůli tomu, jak film oprostil od jakéhokoliv balastu - například neukáže seznámení, svatbu a dokonce ani samotného ženicha, protože by to prostě nesloužilo příběhu a nijak by jej to neobohatilo. Z tohoto by si mělo vzít příklad mnoho dnešních filmařů. ()
Reklama