Happily Ever After
Šťastne až naveky
VOD (5)
Obsahy(1)
Sonda do novodobých podob partnerských vztahů od polyamorie přes otevřený vztah po lásku přes internet anebo milenecký vztah se zadaným partnerem... Režisérka sleduje v dokumentu pět příběhů lidí, kteří se rozhodli hledat své štěstí v jiných partnerských soužitích, než je běžné. „Jak vypadají partnerské vztahy 21. století? Přestává v dnešní době stačit monogamní model muž a žena? Nejsou podoby lásky ve skutečnosti rozmanitější než ty, které společnost akceptuje jako normu?“, ptá se Jana Počtová... Polyamorie, otevřený vztah, láska přes internet nebo dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Přestože příběhy protagonistů skládají pestrou mozaiku různých partnerských vztahů, jedno mají společné: každý se nějakým způsobem odklání od zažitého vztahového modelu. Přestože by se mohlo zdát, že ony „podoby lásky” nejsou dnes již tak výjimečné, stále se o nich otevřeně nemluví... Nebinární propagátor polyamorie Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Dohromady tvoří takzvanou polykulu. Alexandr a Šárka se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale jejich filozofie připouští i další paralelní intimní vztahy. Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Zdánlivě to vypadá, že jí taková situace vyhovuje. Miroslava, kterou manžel „vyměnil za mladší model“, partnera zas hledá na internetu. Láska přes internet ale přináší určitou nejistotu: Co když ten další bude ještě lepší? Poslední dvojicí naší mozaiky jsou katolíci Kristýna a Mirek, kteří věří, že opravdová láska je možná jen v monogamním vztahu. Zatímco pro Kristýnu je vztah, do něhož si přivedla malého syna druhým pokusem, Miroslav s prvními intimnostmi i společným bydlením čekal až do svatby... Příběhy, které napsal sám život, sledovala Jana Počtová v průběhu tří let. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (50)
Jedna hvězda za to, že je dobře toto občas shlédnout, aby se člověk utvrdil v tom, že to, co se mu dnes předkládá jako normál a vzor toho, co je vlastně běžné a mělo by se bez výhrad přijmout, je jen nesmysl a rozklad hodnot dnešní společnosti. A ne, nejsem věřící. Jen si myslím, že lidský život má mít nějaká pravidla a člověk by měl v nich být nějak zakotvený, jinak vzniká zmatek a zmar. A teď nereaguji na osudy té milenky, opuštěné manželky nebo té katolické dvojice, i když to je také síla. Mám na mysli hlavně tu skupinu v mlejně a tu podivnou trojku, která pravděpodobně přes své komplexy a divnosti není schopná vnímat podstatu života a jejich děti v tom musí vyrůstat. Ne, opravdu si nemyslím, že toto je lepší než rozvedené manželství. ()
Šťastně až na věky je smutnějším (nikoli však depresivním) otiskem reality současnosti. Současnosti, která se vyznačuje podivuhodným průnikem relativismu a pluralismu a bigotně odsuzovanou bigotností. Takový základ je ve svém důsledku nutně inherentně rozpolcený, těkavě nestálý, tápající a zároveň lačný, doufající. Tradiční modely přestávají dostačovat (zřejmě nikoli zcela ani většinově) nebo jsou podle vnitřních směrnic odmítány či porušovány. V souvislosti se vztahy by se měla zkoumat emancipace, neboť o tu přeci zejména jde, ta se vzývá a prosazuje. Skutečnost je však polovičatá, často se stále tone v tolik proklínaném pojmu "stereotyp", a to i tam, kde se tvrdí, že je vymýcen. Člověk, žena i muž hledají svůj kousek vnitřního štěstí, intimního naplnění smyslu života, ale je otázkou, zda jsou schopni být upřímní alespoň k sobě samotným. A tak budují vzdušné zámky a zvrací své štěstí do kaluží a mezi mříže kanálů. Jana Počtová nabízí několik vztahových možností k posouzení, byť lze polemizovat o reprezentativnosti. Dvakrát se divákům dostávají porce niterné neupřímnosti (polyamorie a "vzorový" křesťanský svazek), dvakrát až téměř exhibicionistická šaráda (otevřený vztah a hledání lásky prostřednictvím internetových seznamek) a jednou skutečná katarze (dlouholetý milenecký vztah). Sluší se připomenout, že ve vztahu není nic opravdovou novinkou (viz Jules a Jim). Že všechny předložené možnosti měly svůj vývoj i po dokončení natáčení, někdy snad až překvapivé (z tohoto hlediska lze konstatovat, že jediným skutečně nosným vztahem je vztah otevřený). Nejstylovějším zakončením filmu Šťastně až na věky pro nejvýstižnější dokreslení reality současnosti by byl vývoj Mirčina hledání (nezaznamenaný), byť pro většinu by byl zároveň snad až krutý. Přesto si dovolím tvrdit, že ideová podstata Saurovy Zahrady rozkoší by byla oprávněná k identifikaci reality současnosti. Jana Počtová chtěla pouze ukázat možnosti vztahů v současném století. A zaznamenala jedinečný obtisk niterné rozervanosti a nestálosti současné reality. ()
Bavilo mě to v podstatě stejně jako svého času Generace Singles a Nerodič - ostatně šel jsem do kina veskrze najisto, že předem vím, co dostanu, protože dokumentární styl Počtové se mi líbí a téma vztahů prostě asi nikdy neomrzí a člověk si tam najde hodně věcí k přemýšlení (nejenom o vztazích, ale i o dnešních mužích a ženách), navíc je to místy vtipné, a protagonisté filmu jsou rozhodně zajímaví, byť ne nutně musí skutečně něco reprezentovat. Ženy udržující dlouholetý milenecký vztah s ženatým mužem mi bylo líto (já to říkám už dlouho, že být milenka není žádný med - o výhody oficiálního vztahu jste připraveni a ze strany společnosti se dočkáte jen opovržení, že jste rozvracečka rodiny), podobně jako ženy, kterou opustil manžel (scéna, v níž pálí své svatební fotky a šaty, mi přišla velmi emotivní) a která hledá spásu na seznamkách a v ezoterice. Polyamorní trojka na mě působila značně dysharmonicky, třetí člověk tam byl vyloženě celou dobu navíc, a ty proklamace, že našli win-win milostné řešení, aby mohli být šťastní všichni, mi přišly spíš jako jejich zbožné přání, které se v jejich případě dost rozcházelo s realitou. Idylku jsem příliš nevěřil ani křesťanskému manželskému páru - on byl fádní buran s předpotopními názory typu, že uklízení je ženská práce, a ona se neustále snažila sama sobě namluvit, že i když mezi ní a manželem není žádná chemie a soulad, tak se pro něj rozhodla dobře, protože dala přednost stabilitě (a hlavně bůh to tak chtěl, aby byli spolu). Lidi žijící ve volném vztahu v polorozpadlém mlýně mi přišli asi nejvíc zajímaví, a myslím, že ty děti tam asi můžou mít docela hezké dětství (snad se nepletu). Celkově jsem si z toho odnesl asi to, že ideální vztah stejně neexistuje, všude je něco, a teď je hrozně v módě všude hrotit tu polyamorii, ale zrovna v tomto filmu je ukázána v podobě, kvůli níž se nějak ohrožený nemusí cítit snad nikdo, a za pár let to už stejně nikoho zajímat nebude, podobně jako si společnost zvykla na singles. ()
Spíš než sonda do "novodobých" partnerských vztahů (zní to tak angažovaně a aktuálně, jakoby to bylo nějaký globální téma..) je to sonda mezi vzorek otravných, nezajímavých a emocionálně nevyrovnaných individuí (jejichž životy se topí a točí ve vztazích, protože jednoduše nedokážou být sami nebo mají nějakej problém sexuálního charakteru). Kromě paní, kterou podvedl manžel (to se ale stane spoustě lidí) a od tý doby jde od jednoho rande k druhýmu (její problém/rozhodnutí) a slečny "milenky", která spí s idiotem, kterej ji jen využívá (její problém, asi by to vyřešil rozchod?) jsou to povětšinou pokrytci, který žijou ve zvláštních, prý "novodobých" svazcích (jakkoli nevím,co je na nich novodobýho, polygamie, nevěra, milenecký vztahy jsou tu tisíce let) ve kterých se někteří očividně necítí komfortně i když se tak tvářej (až na tu rozháranou "umělkyni" se sklonem k nymfomanii, kterou schovává za jakousi osudovost a alternativní přístup a proto žije ve volným vztahu a toho, nejspíš bisexuálního, šulina, co má dítě s jednou + klátí a ve spol.domácnosti žije s druhou, která o sobě mluví v mužsķým rodě, jako kluk i vypadá a fňuká, že hraje druhý housle..). Žádná hloubka, nic čím by jejich "vztahy" byly unikátní nebo aspoň trochu zajímavý a mělo smysl to zdokumentovat, jsou nudný jako jejich protagonisti. Dokument o hemeroidech a alternativním přístupu k jejich léčbě by měl asi stejnou vypovídající hodnotu, taky trápí spoustu lidí. Ale existuje na to krém, proto není třeba o nich točit podobný dokumenty. Šťastně až na wc. ()
Za naši studentskou porotu vítěz! (U mě přesto až na 4. místě ze sekce Česká radost.) Šťastně až na věky divákům servíruje náhled do vztahů různého ražení - monogamie, polyamorie atd. - a odhaluje tím klady a zápory, pády a vzestupy daného žití v průběhu několika let. Je to krásně natočené - má to vtip, má to šmrnc - se sympatickými páry, líbivou kamerou, hezkou myšlenkou a hudbou. Jedná se o velmi povedený dokument, který se bude (snad) líbit každému, kdo jej zhlédne. Za mě jasný palec nahoru. Vyhodnocení: Nesypej mi odpadky do mého hrudního koše - musím tu písničku najít🤩! ()
Galerie (30)
Zajímavosti (1)
- Píseň, která hraje při závěrečných titulcích, je „Krevní oběh“ od české skupiny WWW Neurobeat. (Azurose)
Reklama