Stalo se za bílého dne

Mňa filmy podobné Langovmu M vždy priťahovali a to hlavne kvoli netradičnému vyšetrovaniu zločinu a tento išiel v podobných šľapajach ako Langov klenot. Nie je dotiahnuté až do takej dokonalosti, ale je pútavý a nevšedný. Nevšedným ho robí hlavne scenár, ktorý sa nevybral linkou zabehnutou, ale išiel tou neobyčajnou a nevšednou. Je pravda, že celé to vyšetrovanie a nájdenie vraha hraničilo trocha s naivitou, ale vonkoncom to nevadilo, lebo to bolo podane mimoriadne a zľahka. Sú tu vynikajúco prepracované psychológie postav, hlavne čo sa týka vyšetrovateľa a vraha a do toho všetkého sa prelína svet vyobrazený detskými očami. Scéna, kde vyšetrovateľ bol na konzultáciu kresby u doktora bola bravúrne zvládnutá. Netradičný krimi thriller, ktorý má od začiatku silno vtiahol do príbehu a bavil ma až do samého konca. Silné 4*. (18.11.2023)

Pozrieť si 60-ročný film po pol storočí a neznížiť mu plné hodnotenie, to je takmer zázrak. Ale Vajdov film si to zaslúži. Disponoval výbornou predlohou, Rühmann a Fröbe nezaostali za svojou povesťou, dej bol priamočiary, možno jednoduchý, bez scenáristickej snahy zviditeľniť sa, ale fungovalo to. Videl som aj remake (Prísaha) a v ňom to možno tiež fungovalo, ale nie podľa mojich predstáv. A aj keď ani ja nemôžem hovoriť o dokonalom filme, hodnotenie i zaradenie v mojich Top 100 mu ponechávam. (13.02.2018)

"Stalo se za bílého dne" jsem poprvé viděl jako dítě v televizi za hluboké noci...Napětím jsem ani nedýchal. Několikrát jsem si potom od rodičů vyslechl kázání, abych se nenechal nikým cizím nalákat na nějaké bonbony. Žádnou reprízu jsem si nenechal ujít a po letech jsem také viděl film v originálním znění v kině, ve Filmovém klubu. Zdařilá kriminálka, která vyniká psychologickým vykreslením povah hlavních aktérů - sympatického komisaře Matthäie (Heinz Rühmann) a vraha malých holčiček Schrotta (Gert Fröbe) - a která obstojí i dnes. A Golfinger je pro mě navždy Schrott! (14.07.2009)

Pořád mi není moc jasné, proč je tak málo kriminálek a thrillerů z vesnického prostředí. Přitom kdejaký venkovský zchátralý domek a zapadlá horská putyka působí kolikrát více ponuře než špinavá městská zákoutí a zaplivaná nádraží. Na venkovské prostředí sází i dnes již klasický krimithriller "Stalo se za bílého dne", který jistě patří mezi ty nejtemnější v žánru (atmosférou mi hodně připomněl Schulhoffovy detektivky). Případ vraždy malého děvčátka je hrůzný i bez zbytečných detailů, zajímavě je vylíčet i policejní (duchaprostý tulák je podezřelým č. 1) a vesnický (svobodná matka a její dcera) dogmatismus a také fakt, že velkou roli v práci kriminalistů hraje náhoda. Sympatický a racionálně uvažující komisař (skvělý Heinz Rühmann), andělsky sympatické děvčátko a ukrutně slizký záporák (Gert Fröbe v životní roli, kdepak Goldfinger) jsou nosnou stránkou tohoto temného a nezapomenutelného příběhu, který však není klasickou detektivkou. Je to spíše příběh osamělého muže, který čelí ohavnému zločinu všemi dostupnými prostředky a uprostřed toho všeho touží najít kousek štěstí. 100%. (17.10.2010)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)