The Threepenny Opera
Recenze (2)
Na tuto verzi jsem se velice těšila, ostatně je to stále svátek probrat se skrze české, německé, španělské, anglické a americké verze také v francouzským. K jednotlivým hercům verze německé jsem si zatím bližší vztah nevytvořila, takže mohu akceptovat obě stejně intenzivně. Neb jest to požitek. Stejně jako Le Chemin du paradis a Die Drei von der Tankstelle. ()
Exkurz takřka etnologický do subkultury londýnské galerky, v Brechtově geniálním pojetí ovšem nastavující zrcadlo naší kultuře celé. Pabstova citlivá schopnost uchovat typické zcizováky navíc slouží nejen ukojení uměleckých potřeb, ale je skvělým doplněním oné etnograficko-kulturní složky filmu: vždy't co je jedním z rysů typických pro svébytné kultury minulosti? Že příběhy, které si její členové vyprávějí, inscenují odvěké pravdy jejich života, že jména a situace splývají na straně vyprávění i posluchačů. Posluchač se poznává v hrdinech příběhu, který sám dnes a denně prožívá, a kultura se skrze toto sebepotvrzování udržuje do budoucna. A co sledujeme my? V podobě muzikálních písní sledujeme v jednu chvíli i brechtovský zcizovák i takový příběh: příběh se i překračuje a ukazuje jako vymyšlený, i se posiluje naše nahlédnutí do kultury londýnské galerky! Skrze geniální finále pak dochází k penetraci naší celkové kultury subkulturou zločineckou. A jakou písničku si o tom zazpíváme my? ()